Jde se mlčky. Někdo pouští v rukou zrnka růžence, jiný sleduje kabonící se oblohu (za chvíli začne pršet), další je ponořený do sebe. Občas si vyměníme úsměv. Sám se modlím růženec na prstech, ten dřevěný jsem jako obvykle zapomněl doma. Z roztržitosti a opatrnosti zároveň se v každém druhém desátku modlím zdrávasů patnáct!