Fejetony

Za rohem náměstí je gotický kostel, nad vchodem má nápis: „Milovaní! Nejste takoví hříšníci, abyste nesměli dovnitř, ale nejste ani tak dobří, abyste dovnitř nemuseli. Váš Otec.“ A nad venkovní bránou upozornění: „Socha Jana Pavla II. je zhotovena z materiálu, který je pro sběrače kovů bezcenný.“ Polský papež se usmívá a hned musí vyslechnout modlitbu jednoho návštěvníka z daleka...

Jde se mlčky. Někdo pouští v rukou zrnka růžence, jiný sleduje kabonící se oblohu (za chvíli začne pršet), další je ponořený do sebe. Občas si vyměníme úsměv. Sám se modlím růženec na prstech, ten dřevěný jsem jako obvykle zapomněl doma. Z roztržitosti a opatrnosti zároveň se v každém druhém desátku modlím zdrávasů patnáct!

Byli jste v Remeši? Stoosmdesátitisícové město leží v kraji Champagne v severozápadní Francii. Zaujme – alespoň mě zaujalo – živou, klidnou atmosférou. Ale Remeš – to je především katedrála, zasvěcená Panně Marii. Stavba ze 13. století, monumentální, tyčící se nad městem. Katedrála, jako vůbec kostely ve Francii, je majetek státu. Ale snad je tu aspoň nějaká přítomnost církve? Ano, na prvním ze svítících informačních panelů čtu pozdrav od remešského arcibiskupa. Dobrá – ale je tu taky někdy mše svatá? Nikde ani nejmenší informace v tom smyslu...

Při návštěvě u Milana Kundery premiér Andrej Babiš řekl, že se zasadí, aby jeho hostiteli bylo uděleno české občanství; někdejší československé občanství Milanu Kunderovi odebrali Babišovi současní političtí spojenci komunisté někdy v sedmdesátých letech. Babiš „navrácení“ českého občanství navrhl, ale když se tím pochlubil před novináři, dodal, že „nezná přesný postup pro navracení občanství, ale bude se o tom informovat“. Hlavně že slibuje.