Včera se po dlouhé době nad naší vesnicí ukázala duha. Kamarádka ji vyfotila a poslala manželovi, který toho času pobývá na pracovní stáži v Číně. Nikdo z čínských školitelů si nepamatuje, že by něco takového viděl. Jednomu o duze vyprávěl dědeček. Přes smog a mrakodrapy se na nebe nedohlédne. Já tu duhu taky prošvihnul. Obracel jsem seno a v duchu filozofoval, proč mi musí namoknout i z druhé strany, když už do něj předešlé dva dny vydatně napršelo...

Číst dál...

Jsme banánová republika, jen banány v sadech žádné. Ten, kdo by měl, z podstaty svého úřadu, být příkladem mravnosti a slušného chování, se snaží urazit člověka, kterého považuje za svého politického oponenta. Odchází ze sálu během vystoupení hosta. Na záběrech krásná kamna a štuk na zdech, odkaz doby Habsburků, prezident mávající holí, odkaz pravěku...

Číst dál...

Sem tam vytrhnu plevelnou rostlinu, odklízím kousky rozsypaných cihel, které ještě loni tvořily jednu ze stěn bylinkového záhonu. Přisypávám zeminu a poslouchám hrdličky, jak se hádají (anebo cukrují?) na vysokých stromech v sousedovic zahradě...

Číst dál...

V Kremlu panovala mrazivá nálada. „Co nám to ten z /.../ syn dělá?“ zlobil se Vladimir Vladimirovič, „já ho chytnu a pověsím za /.../!“ A vzteklým, leč přesně mířeným karatistickým úderem odsekl rožek stolu. „My jsme mu pomohli do Bílého domu, nasadili nejlepší hackery, vybrali a nenápadně rozšířili maily té suky Clintonové, a on, – /.../ jeho matku! – nám málem rozstřílí naše letadla!“ A Dmitrij Anatoljevič, který seděl naproti, jen souhlasně přikyvoval, ale raději si odsedl kousek dál od stolu: „Ano, ano, jen hodiny nás dělily od přímé konfrontace USA versus Rusko!“ Vladimir Vladimirovič se opravdu zlobil: „Tak on nám tu přímou linku v Sýrii využije k tomu, abychom museli rychle odvážet naši techniku a utíkat před těmi jeho Tomagávky jako malí kluci? Tak to ne! Ruším linku s okamžitou platností!“

Číst dál...