Slunéčko konečně vítězí nad zimou a mraky, všechno kvete a včelky se činí. Naše zahrada také v uplynulých dnech notně ožila, přivezl jsem tři čistokrevné valašské ovečky. Jsou to jehnice, takže berana budu shánět až v příštím roce. Pak už mi bude chybět jenom fujara a valaška na odhánění vlků...
Sidebar
RSS
Fejetony
U včel. A v kostele
Včela opouští úl, až když teplota stoupne na 10 stupňů. To čmelák, který má lepší kožich, létá už od rána! Zimu nám přečkalo jedenáct včelstev, jedno zlikvidoval roztoč kleštík. Takové množství těch potvor v úlu jsem ještě neviděl. Přitom jsme všechna včelstva léčili stejně. Ale jsme na tom velmi dobře, mnoho kolegů včelařů má ztráty větší, někteří stoprocentní...
Vzpomínky z učňáku
Velmi mě zaujal článek pana Tomáše Valera 🙂 Fakt dobrý! Rozeslal jsem mnoha lidem... Vybavil jsem si vlastní vzpomínky. Když nás soudružka učitelka informovala o jakési aktualitě, přihlásil jsem se a namítl, že na Hlasu Ameriky to viděli jinak. Vzpomínám si i na Peťu, který měl kolizi se soudruhem ředitelem, který mu strhnul z krku křížek. Peťa ihned ubalil řediteli baňu, až mu „přehazovačka“ přeletěla na druhou stranu. Tím ovšem Peťa na učňáku skončil…
Prozíravé vánoční přání
Už čtvrtým rokem připisuji na dlouhý seznam vánočních přání svých vnoučat, který je každoročně pečlivě a krasopisně vyveden, vyzdoben kresbami a umístěn za okno, odkud se záhadně ještě téhož večera ztratí, své vlastní velké přání. Pro to přání se mi směje manželka, děti se svými životními partnery, a dokonce i větší vnoučata...
Jak jsme málem emigrovali
První se probudil Venca. Vlak stál. Měl vypnutý motor a všude byla tma. A ticho! Velmi pomalu jsme se probírali, až Jardův pohled zabloudil ven z okna. Na nástupišti se navzdory pokročilé hodině nacházelo mnoho postav, ale na ty jsme dobře neviděli. Skutečný šok přišel v momentě, kdy se rozsvítil modrý nápis s názvem stanice. „Wien“, stálo tam!