Fejetony

Andrej Alexandrovič Ždanov v listopadu 1939 organizoval takzvaný Mailský incident, akci pod falešnou vlajkou. Fingovaný útok finského dělostřelectva na pokojnou sovětskou vesnici, po kterém Sovětskému svazu nezbylo než se začít bránit a v sebeobraně ihned zaútočit na Finsko po celé délce hranic… Finové se nesložili, nesmírně statečně se bránili daleko početnějšímu nepříteli, a i když v následné mírové smlouvě přišli o 11 % svého území a museli strpět ve Finsku sovětskou vojenskou základnu a vojenské železnice, uhájili si nezávislost.

Jak praví definice druhého nejvýznamnějšího zdroje vědění na českém internetu (což jsou diplomové práce studentů Masarykovy univerzity, které z nějakého důvodu při zadání libovolných klíčových slov vyjíždějí v prohlížeči na předních místech), pohádky „zrcadlí zkušenosti předávané z generace na generaci a svým obsahem zprostředkovávají kulturní dědictví společnosti“. Děti, neznajíce této hrozivě znějící definice, si pohádek žádají, často v opakované a doslovné formě, neboť ta je důležitá...

Část analogie k Tolkienově trilogii Pán prstenů je celkem jasná: Rusko je Mordor. Žádní Elfové už na světě nejsou. Demokratický Západ připomíná Rohan: chřadnoucí království s mravně dezorientovanými vůdci, které se vzepne ke vzdoru. Představitelé demokratického Západu ústy krále Theodena volají: „Rohan odpoví!“ Král však brzy zjistí, že dříve, než rohanští jezdci vyjedou na pomoc Gondoru, musí sami bojovat o přežití...

V naší rodině držíme vánoční náladu a výzdobu dlouho.  Do čtyřiadvacátého prosince se tedy pokoušíme zůstat v rozpoložení adventním. (I když to není úplně lehké, spolužáci našich dětí zdobí stromky a pouštějí si koledy dávno před námi.) A pak to propukne v plné parádě, inspiraci rozmanitými tradicemi tuzemskými anii zahraničními se nebráníme.  Ale všechno má svůj čas. Tříkrálové požehnání na dveřích, za nimi Hromnice, je potřeba se rozloučit s hedvábnými anděly a s koníčky z plsti. Rozebrat betlém. Sundáme ozdoby z oken a dveří...