Glosy a komentáře

Tématem této kritické glosy jsou kvapem se blížící prezidentské volby v USA. Ale začnu hodně ze široka, příkladem z oboru, který je mi blízký, totiž z dějin literatury 20. století: básník František Hrubín není žádný stalinista. Avšak z jeho první poválečné básnické sbírky na nás hledí tvář J. V. Stalina, kresba Stalinova obličeje přes celou obálku! Bylo po válce a Stalin byl generalisimus Sovětské armády, která v té válce zvítězila a tím nás vytrhla z okupace hitlerovským Německem…

Co už teď, ve druhé vlně pandemie čínského viru, víme, co jsme na jaře nevěděli? Víme, že současná pandemie není srovnatelná s epidemiemi, jaké známe z dějepisu, z literatury nebo ze života světců; mladí dobrovolníci dnes neumírají, jako zahynul básník Bedřich Bridel při morové ráně roku 1680...

Někdo popírá samu existenci epidemie, někdo vymýšlí a šíří konspirační teorie, čím absurdnější, tím lepší, někdo se bojí, někdo nebojí – v klidu však není nikdo. Vláda se chová jak netopýr vypuštěný z klece a zmateně naráží do stěn na té i na druhé straně. Co včera platilo, dneska neplatí.

Slovo kurzarbeit se v Česku vžilo; působí však stále jako něco nového, nečekaného. Přitom v Německu, v zemi svého původu, to žádná novinka není; kurzarbeit tam byl poprvé zaveden ještě za časů císařství, před více než sto lety. Princip je právě tak jednoduchý, jako prozrazující určitou velkorysost a schopnost originálního myšlení. Zaměstnavatel v čase krize nepropustí zaměstnance, pro které teď nemá práci, ale nechce o ně přijít pro budoucnost, a stát zaplatí zaměstnanci za tu část úvazku, po kterou nepracuje...