Téma

Od politiků z Varšavy i z Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách útočily vlády, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací. Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... To ovšem nejde... 

Každého, kdo má tu smůlu (nebo štěstí! – jak se na to podíváme), že je občanem Česka, a sleduje veřejné dění, musí do hloubky duše urážet, jakým to způsobem – či spíše nezpůsobem – informuje o zdraví prezidenta pán, který je za to (z veřejných prostředků) placen; a celá hradní Kancelář.

Prezidenta Miloše Zemana navštívil na jednotce intenzivní péče jeho předchůdce Václav Klaus, dovídáme se. Měl vstupní kartu? Uvedli ho do pokoje lékaři? Kdo ještě při tom byl? „Povídali jsme si asi padesát minut,“ řekl Klaus. Zeman mu prý připadá „naprosto osamocený“. O tom, zda bude v těžkých chvílích osamocený, rozhoduje člověk celým svým životem. Chováním k lidem i tím, jaké postavy si pustil do své blízkosti...

Je ostuda být nemocný? Jistěže ne, nemoc je lidská a nevyhne se dřív, anebo později žádnému, ani nemoc těžká, ani nemoc smrtelná. To jen prezident Miloš Zeman musí být stále zdravý, místo na léčení dojíždí do Ústřední vojenské nemocnice na rekondiční pobyty jako do lázní a místo léků bere vitamíny.