Když začala německá armáda soustavně ustupovat – měli vězni v pankrácké věznici jasno, jak plyne ze vzpomínek: válka skončí, jakmile spojenecké armády, a pravděpodobně jako první ta ruská, vstoupí na půdu Německa, nebo když takový vstup už bude bezprostředně blízko – přece Němci nepovedou válku na vlastním území. Jaký omyl! Adolf Hitler a jiní posedlí lidé v jeho okolí nechali rozbít německá města, nechali krvácet na frontě čtrnáctileté chlapce. A dohnali nacismem promořené Německo až k úplnému konci, až k okamžiku, kdy nad vypáleným Reichstagem zavlála vlajka Sovětského svazu...