„Manželství není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících sil přírody. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele /.../. Je to láska plně lidská, to je současně smyslová i duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí...“
Anebo je snad lepší, jak to dnes dělá spousta katolíků, kteří jsou na zodpovědných místech (o evangelících ani nemluvě): totiž posloužit nevěřícím tak, jak oni to chtějí – neboli, jak se dnes taky říká, „respektovat svědomí nevěřícího“? To ovšem potom leckdy předpokládá, že vlastní svědomí schovám doma na dno skříně a nebudu s ním chodit do práce...
Přiznám se, že jsem k světským oslavám svatého Valentina dost tolerantní, ať se na mě moji přátelé konzervativci nezlobí. Ale slavit se dá i duchovně a na podobné iniciativy, které se u nás v tomto duchu objevují, se dívám velice pozitivně. Na pražském Vyšehradě máme část Valentinových ostatků, na severní Moravě je mu zasvěcený kostel...
Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...
Na svých stránkách zveřejnil prezidentský kandidát francouzské pravice François Fillon všechny příjmy své ženy, dvou dětí, které pro něho něco dělaly ještě jako studenti práv, a taky přehled svého nemovitého majetku, i stav svých účtů. Tím vzal trochu vítr z plachet Spoutané kachně – tedy levicovému časopisu Le Canard enchaîné, který 8. února zveřejnil připravené informace o vysokém odstupném, které paní Fillonová dostala...
Je to výborný článek. V devadesátých letech jsem měl takové přirozené přesvědčení, že moje generace je lepší než ta normalizační. Ale to byl omyl, stačí nám mnohem menší tlak, a skládáme se... V totalitě, která nastává, nebude nutné chodit do průvodů (jako za druhé světové války nakonec nebyly nutné plynové masky), vše bude měkčí, mnohem méně brutální, víc založené na svádění než na nátlaku. Je mi z toho smutno...
Ano, už je to týden, co jsem psal naposled o Donaldu Trumpovi – musím si hlídat, abych o něm nepsal příliš často! Mohlo by se mi totiž stát, že bych si začal myslet, že přesvědčím někoho z jeho křesťanských stoupenců. A to by byla chyba: nepřesvědčím samozřejmě nikoho. Mnoha lidem u nás se už děje obdobně, jako se dálo Američanům v prezidentské kampani: věří Trumpově prokřesťanské rétorice – a imponují jim jeho rázné, energické kroky...
