Takže, Pane Bože, teď jsem si udělal na Tebe čas: nešel jsem za kamarády do hospůdky, abych si mohl právě s Tebou v klidu promluvit, no, já vím, je to letos vlastně poprvé, cože? Ano, a vloni jsem si delší čas pro Tebe udělal jen tehdy, jak jsem ležel v nemocnici – no ale o to větší je teď moje zásluha, že? Odmítl jsem taky pozvání na výlet na kole, no ano, máš pravdu, na ten se mi stejně moc nechtělo...
Po upálení Michaela Serveta se Kalvín Ženevanům jevil jako obránce Božího slova a ten, kdo zachraňuje víru. Jeho autorita, ještě večer před tím zpochybňovaná, byla založena na neochvějných základech. Poslední pokusy „libertinů“ byly k smíchu, byly ovšem nelítostně potrestány: spiknutí po pitce vyústilo v kruté stíhání – dva skromní převozníci, bratři Comparetové, byli popraveni a kusy jejich těl rozsekány a vystaveny před branami města; jeden z Berthelierových, jenž se do věci zapletl, byl sťat; všichni ostatní vedoucí klanu uprchli a byli kontumačně odsouzeni k smrti...
Láska je „jediný platný doklad o tom, že jsme křesťané“. Pokud jeho platnost propadne, nejsme už Ježíšovými svědky. Láska je vždycky konkrétní. Kdo není konkrétní a mluví o lásce, dělá jen telenovelu. „Ježíš je vždycky nablízku, věří v tebe víc, než ty věříš sám sobě.“
„Láska není pravdivá, pokud není svobodná.“
„Tajemství něhy je opatrovat druhého.“
„Pokud neumíš říci NE, nejsi svobodný. Svobodný je, kdo umí říci ANO i NE.“
„Láska se živí důvěrou, úctou a odpuštěním.“ „Není to hezká básnička, kterou se můžeme naučit nazpaměť.“
„Vstaňte, Bůh vás chce mít na nohou.“
Hrnčířská ulice je krásná. Kdy jsem tudy šel naposled jen tak, bez cíle a bez záměru? Ze sklepních okem minipivovaru Magistr je cítit hořká vůně, hořčejší, než jakou občas zaplavuje okolí Mendlova náměstí maxipivovar Starobrno: asi dnes vaří nějaký hodně drahý pivní speciál... Na zdi baráku s pivovarem je pokus o umění: pamětní deska pro kvasinku pivní, za její zásluhy, že mění cukry na etanol a oxid uhličitý; deska je doplněna plastikou zobrazující hrdinku v silně nadživotní velikosti, měřítko neuvedeno. Nápis praví: „Vytvořil pan Vlastimil Dvořák z Razové“ – aha, pan Vlastimil Dvořák z Razové, to bude asi nějaký drobný šlechtic se zlatou kvasinkou v erbu. A k tomu ještě spirituální rozměr: „Požehnal P. ThLic. Václav Slouk, děkan děkanství brněnského“.
Poprava byla vykonána určeného dne, a to ohněm, navzdory tomu, co Kalvín jistě požadoval: není důvod myslet si, že lže, když v jednom dopise opakuje, že se marně dožadoval zmírnění trestu. Za sychravého rána a za jemného deště byl Španěl – před ním šel soudcův náměstek s velkým heroldem, okolo mušketýři – doveden na hranici, „aniž by jevil jakoukoli známku lítosti“. S hrůzou citujeme komentáře, jež tato strašlivá smrt vnukla Kalvínovi: „Ať se prostopášníci nechlubí umíněností svého hrdiny jako stálostí mučedníka. Ukázal pitomost zvířete…“
Nikdo proti Sadiqu Khanovi v ulicích města neprotestoval, nikdo si nepřál namlít jej do masokostní moučky, zdá se dokonce, že se ho vůbec nikdo ani nebojí. Možná Sadiqa Khana v etnicky pestrém Londýně volil někdo právě proto, že je muslim – a možná někdo naopak nevolil ze stejného důvodu: ale rozhodující byl jeho sociální program, předvolební závazek aspoň po nějaký čas nezdražovat městskou veřejnou dopravu, jeho zájem o řešení bytového problému ve městě a další konkrétní a věcné body. Koneckonců: vždyť je to rodilý Londýňan. Velmi jsem si všímal, jaké budou Khanovy první kroky po zvolení: tak třeba, služební slib si přál skládat v kostele, v anglikánské svatyni za přítomnosti křesťanského, muslimského a židovského duchovního...
Do konce května připomíná výstava na zámku v Holešově obě jména; jistě s odkazem na několik letopočtů končících šestkou: Jan Sarkander se narodil 1576 a 1616 nastoupil do Holešova jako farář, František kardinál z Ditrichštejna zemřel 1636 v Brně. Jsou tu ukázky dobového tisku jak z roku Sarkandrova svatořečení 1995, tak z roku jeho beatifikace 1869...
