Vidíme – soudíme – a přitom nic nebo málo víme, tak jako židé v dnešním evangeliu. Viděli Mesiáše, a přece ho neviděli. Byli slepí – tak jako většina lidí dnes: Boha nevidí nebo ho vidí v něčem nebo někom, co nebo kdo Bohem není. Jak vidím já? Jaký je náš pohled? Často je zaměřen sobecky na vlastní já, případně na vlastní – mylné představy...
V noci ze 6. na 7. prosince 1980 nastal poplach. Tankové divize ze Slaného a z Tábora vyrazily směrem k hranicím Polské lidové republiky. Teplota klesala hodně pod nulu. Nevyspalí vojáci usínali při jízdě, mrzli...
Zvolený prezident Petr Pavel začal svoji službu pěkně zostra. Od prvních okamžiků po vyhlášení volebního výsledku, ještě před oficiální inaugurací, začal pracovat. Navštěvoval zapomenuté regiony, ty, kde neměl dobrý volební výsledek, hovořil s představiteli různých zemí telefonicky i na bezpečnostní konferenci v Mnichově...
Jak je možné, že apoštolové při proměnění Páně na hoře poznali Mojžíše a Eliáše, se kterými Pán Ježíš hovořil? Věděli o nich z vyprávění svých rodičů, učitelů víry. Tehdy nebyly žádné fotografie, obrázky. Ale teď je vidí a poznají je. Je to zázrak...
Drzá vládní loupež tisíců korun důchodcům, kteří po celý život pro republiku poctivě pracovali, je jenom první fází skutečné války proti seniorům, kterou už teď připravuje Fialova vláda. Tato asociální a nemorální vláda chce provést tajnou mobilizaci důchodců, a to nejen mužského pohlaví podle starých ještě komunistických vojenských registrů, nýbrž i žen...
Připadá mi, že věřící v kostele (aspoň v centrech velkých měst) tvoří úplně stejné společenství jako lidé v zaplněné tramvaji: jsou spolu, protože jedou stejným směrem, každý cítí jako svoji povinnost zúčastnit se nedělní bohoslužby, ale jen projedou společný úsek cesty, zase se rozejdou a každý jde po svém, jako člověk, který vystoupil z tramvaje…
Stydím se za to, ale před rokem jsem si – tak nějak mechanicky – myslel, že zlo – opět: tak nějak automaticky – zase zvítězí a že odpor Ukrajinců za pár týdnů či měsíců skončí a upevní se moc zla. Že vše skončí tak, jako skončil úžasný a už se zdálo vítězný odpor Bělorusů proti diktatuře, jako skončily protesty v Myanmaru – a leckde jinde...
