Aktuálně

Dnešní Boží slovo je (mimo jiné) o povolání ke svobodě víry, ke svobodě pastýřské (duchovní) služby a ke svobodě Božích dětí. Nepřítel se snaží toto povolání ke svobodě zničit – třeba tím, že představuje cestu víry a svobody jako život, kdy stále něco (nepříjemného) musíš a něco (příjemného) nesmíš. A u mnoha lidí se mu to daří. Je to stále stejná písnička – už od stvoření světa – člověk si udělá sám svými silami nebe na zemi...

Václav Havel zrušil právo na trest smrti – zní vám ten titulek divně? Jaképak právo na trest smrti? Máte pravdu – to, že soudce v některých zvlášť hrozných případech, po zvážení všech důkazů někoho odsoudí k trestu smrti, není výkon práva na trest smrti, ale poslední pokus společnosti vypořádat se se zločincem, jehož činy jsou zvláště nebezpečné...

Sám fakt, že unikl (co se zatím ví) osmdesátistránkový spis a někteří novináři si v něm volně listují, je skandální. Je to selhání policie, ale ministr vnitra ve své situaci těžko podnikne nějaké disciplinární kroky. Dost možná by se trestali ti, kteří mají na rozkrytí kauzy zásluhy. Na každý pád mají tyto úniky (a možné další) velký „vydírací“ potenciál, i pro osoby, které se na trestné činnosti nepodílely... Kokainové večírky, intimní zvukové i obrazové záběry. Všechno to může kteréhokoli člověka, natož politika, zničit anebo učinit vydíratelným.

Problém je, že málo čteme a rozjímáme Písmo svaté. Včetně kněží. Že je pastorace málo úspěšná? A co podobenství o rozsévači? Tam se snad slibuje úspěch? Většina zrn přijde, různým způsobem, nazmar – jen malá menšina dojde uplatnění, a ta to ovšem všechno vynahradí. A jak byl úspěšný ten, koho jsme si nazvali „apoštol národů“? Píše se sice o mnoha bratřích, kteří přijali víru v Pána Ježíše – ale o žádném místě a městě, kde svatý Pavel působil, se neříká, že by tam získal většinu...

Petr Gazdík, ministr školství, mládeže a tělovýchovy, podává ke 30. 6. demisi. Přiznám se, že mu věřím, když prohlašuje: „Necítím se vinen ani ve věcné, natož trestně-právní rovině.“ A ještě říká: „Ano, stýkat se s Redlem byla chyba, nebo naivita, což je u politika také chyba...“ I naivitu Petru Gazdíkovi věřím – ovšem je to naivita na úrovni Červené karkulky. Starostové a nezávislí jsou mladý politický subjekt přivádějící do vysoké politiky i lidi života ve vysoké politice zcela neznalé. Zkušení politici jsou mnohem opatrnější v tom, koho si připustí k tělu...

Co potřebuje člověk pro to, aby nezemřel hladem? Chléb. I ti největší zločinci dostávali a dostávají ve vězení chléb a vodu. Jak byl a je vzácný chléb v koncentračních táborech, jak se lidé, zvlčilí hladem, o chléb prali, dokonce zabíjeli a na druhé straně, jak se mnozí dělili o svůj chléb nebo ho darovali celý. Darovali tím život. Když nás Pán Ježíš učí mluvit s Bohem – Otcem, tak třetí prosba zní: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes...“