Představitelé pěti stran dvou koalic spolu jednají, vše probíhá rychle, soustředěně, v pracovní atmosféře, krok za krokem, bez mediálních exhibic, bez zbytečných odkladů, ale také tak, že se myslím nic neuspěchalo a neodevzdávají se ve snaze být brzy hotov nedodělky. Ne bez konfliktů, ale s jasným vědomím společného cíle. Budoucí nová vláda se rýsuje a já vidím v jednání politiků vědomí zodpovědnosti.
Udělal jsem si výlet se svým kmotřencem do Jizerek dne 8. září, večer jsme pak byli na mši svaté v Jablonci. Nebylo to náhodně vybrané místo, je to kraj, kam jsme s mojí manželkou leta jezdili na dovolenou, ještě před svatbou, pak s malým synkem a i dnes tam rádi zajedeme. Jízdu lanovkou jsme nikdy nevynechali.
To nejdůležitější, co člověk potřebuje, je láska. Bůh je láska. Láska je život. Bůh je skutečná pravá láska a pramen lásky. Lásku můžeme přirovnat ke zlatu. Ryzímu, pravému zlatu...
Země našich severních sousedů je nyní na pranýři. Od Španělska po Finsko, všude. Evropská komise Polsku již podruhé nepotvrdila plán obnovy hospodářství po koronaviru a nad vyplacením peněz je tak stále otazník. Požadavky, které má Brusel na Polsko, jsou podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové „naprosto bezpodmínečné“...
Dnes odpoledne, jak se dozvídám ze zpravodajství, se utrhla jedna z kabin lanovky na Ještěd a ve svých troskách pohřbila průvodčího; žádní cestující v kabině nebyli, kabina v protisměru zůstala stát v patnáctimetrové výšce a záchranářům se z ní podařilo evakuovat čtrnáct lidí. Nikdo z nich se nezranil, někteří potřebovali psychologickou pomoc. Svezl jsem se touto lanovou dráhou letos v létě, 26. srpna, tedy před 2 měsíci a 5 dny...
Od politiků z Varšavy i z Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách útočily vlády, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací. Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... To ovšem nejde...
Na nedávné konferenci kaplanů sloužících v nemocnicích, věznicích, armádě a policii padla otázka: „Co vám ve službě přináší radost?“ Jeden odpověděl: „Když promítám loupežníkům filmy ze života svatých. Mám radost z naprostého ticha, s kterým je soustředěně sleduji...“
