Prezidenta Miloše Zemana navštívil na jednotce intenzivní péče jeho předchůdce Václav Klaus, dovídáme se. Měl vstupní kartu? Uvedli ho do pokoje lékaři? Kdo ještě při tom byl? „Povídali jsme si asi padesát minut,“ řekl Klaus. Zeman mu prý připadá „naprosto osamocený“. O tom, zda bude v těžkých chvílích osamocený, rozhoduje člověk celým svým životem. Chováním k lidem i tím, jaké postavy si pustil do své blízkosti...
Dne 11. října jsem napsal „trapnost vrcholí“ – a to jsem neměl dělat. Dokud na pražském Hradě a na zámku v Lánech vládne Vratislav Mynář a jeho partička (užil jsem pro ni jednou staré dvorské slovo kamarila, a připadá mi stále přiléhavější), není možné o žádném vrcholu hovořit: tito lidé vždycky dokážou spáchat cosi ještě a ještě a ještě a ještě trapnějšího…
Nástupce svatého Petra navštěvuje bezdomovce, vyděděné, kuchařky, Romy, mládež, chudé, mocné, bohaté a také svoje jezuity...
V neděli 10. října 2021 Svatý otec František zahájil v bazilice svatého Petra ve Vatikánu synodní proces. Překvapilo vás to? Mě taky. Co je to vlastně – synodní proces? Neznám nikoho, komu by to bylo úplně jasné... A neznám nikoho, kdo má živý a upřímný vztah k církvi, kdo by necítil aspoň trošku obav: co je to zase za experiment?
Každého, kdo má tu smůlu (nebo štěstí! – jak se na to podíváme), že je občanem Česka, a sleduje veřejné dění, musí do hloubky duše urážet, jakým to způsobem – či spíše nezpůsobem – informuje o zdraví prezidenta pán, který je za to (z veřejných prostředků) placen; a celá hradní Kancelář.
Je ostuda být nemocný? Jistěže ne, nemoc je lidská a nevyhne se dřív, anebo později žádnému, ani nemoc těžká, ani nemoc smrtelná. To jen prezident Miloš Zeman musí být stále zdravý, místo na léčení dojíždí do Ústřední vojenské nemocnice na rekondiční pobyty jako do lázní a místo léků bere vitamíny.
Největší hrdinství tohoto světa je svět znát, a přesto ho milovat. Místo slovo svět si vložme člověka – toho nejbližšího, kterého máme. Vyprošujme si moudrou, rozumnou lásku.
