Hustá mlha mi zakryla celý kraj – ba i sám vrcholek té úžasné stavby, plným právem české „stavby století“, rotačního deltoidu, který opticky a logicky doplnil vrchol hory, jako by tam byl odjakživa, jako by sám od sebe vyrostl ze skal. Pršelo a byla zima, i když byl srpen.
Poslouchat kázání je užitečné, ale nejdůležitější je slyšet Ježíše, který říká: „Povídej, co tě těší, co tě bolí, s čím ti mohu pomoci?“ A člověk mlčí. Je němý. Neslyší Ježíše a neví, že si s ním má povídat. To dnešní evangelium nám říká: vnímat Boží hlas, který k nám promlouvá skrze Písmo, svědomí, vnuknutí, modlitbu, je veliký dar o který je potřeba se starat. Udržovat ho tím, že vyhledáváme místa a chvíle, kde se můžeme setkat s Bohem.
Manželství se uzavírá v nebi. Manželství je cesta do nebe. Smrt manželství začíná ve chvíli, kdy si člověk mylně myslí, že manželství je nebe na zemi, které nic nestojí, ono to půjde samo. Manželství je těžká práce a šanci máte jen, když tuto práci budete dělat společně, tak jako prožíváte dnešní krásný den. Ne já a ty, ale my – je napsáno už 41 roků na svatebním oznámení Zdislaviných rodičů. Jenom díky Boží milosti a díky neustálé pomoci mnoha svatých a nesvatých to přes mnoho našich manželských havárií stále platí...
Místo slíbené důchodové reformy, která by dlouhodobě zabezpečila systém, bodu číslo jedna Babišova volebního programu před čtyřmi lety, jsme byli svědky jen nesystémových dárků pro důchodce. Letos předseda ANO o důchodové reformě nehovoří – zato slíbil průměrný (průměrný!) důchod ve výši 20 tisíc korun. Ale nemyslí jen na důchodce: rodičovskou slíbil ve výši 400 tisíc korun. A to přitom nebude zvyšovat daně!
S komentáři k dramatickému vývoji v Afghánistánu se i v českých médiích roztrhl pytel. Ve Spojených státech amerických, zemi, která nesla a nese tíži afghánské mise měrou největší, je nastalá situace součástí vyostřeného politického boje. Bylo by nošením dříví do lesa opakovat všechny běžné názory a argumenty, které zaznívají. Přesto považuji za přínosné začíst se do článků vydaných na některých webech amerických křesťanů, jejichž autoři se pokoušejí o hlubší perspektivu a konfrontují příčiny afghánské porážky s aktuálním stavem americké společnosti.
Afghánské území opustil poslední americký voják. Prohra Západu, nejen Ameriky, celého Západu, s muslimským hnutím Taliban se završila. A celý svět si klade otázku PROČ? Díváme se na obrázky vousatých mužů v turbanech a dlouhých košilích s automatickými puškami v rukou a čteme zprávy o vraždách a násilí – a ptáme se znova a znova: proč? Proč tak rychle, proč tak náhle, proč takhle nelogicky?
Tak jsem se po čase jednou zas (hned po modlitbě Anděl Páně) díval na Otázky Václava Moravce, abych se o tom, co se děje, dozvěděl něco z úst nejpovolanějších... Něco se mi líbilo, především zdvořilost, diskutéři si téměř neskákali do řeči a také to, že byli připravení – když, tak nahlédli do papírů a říkali přesná čísla. Jan Hamáček mi připadal jako někdo, kdo už počítá s tím, že jako jeho nástupce na Ministerstvu vnitra jej vystřídá Vít Rakušan ze Starostů a nezávislých (tak to se mi také líbilo...).
