Politika je běh na nesmírně dlouhou trať. Na to se nesmí zapomínat. Trendy, které se projeví změnou politického obrazu nějaké země, se formují po desetiletí a na změnách, pokud jich chce nějaké hnutí, strana anebo mimořádně silný jednotlivec dosáhnout, je třeba pracovat roky; a neuspět v prvních volbách, kterých se nově založená strana zúčastní – to je snad přímo přírodní zákon...
K tradicím jezuitů náleží – nevím, jestli dodnes – také elogium: vypsání života, příkladných vlastností a význačných činů zemřelých členů řádu. Elogia ze starších dob jsou dnes cenným historickým pramenem a často i literární památkou. Následující vzpomínky na Františka Líznu se takovému významu samozřejmě nemohou blížit. Ale název „Elogium“ jim snad bude slušet jako připomínka slavné minulosti, na kterou ta nedávná v mnohém navazuje...
Když se stal papežem Jan Pavel II., bylo mu 58 let a svět byl udiven – kromě mnoha jiného – i délkou a bohatým programem jeho cest. František stanul v čele církve ve věku 77 let. Cestuje méně než Jan Pavel II., ale rozhodně ne málo. Za osm let vykonal na tři desítky návštěv v různých koutech světa. Jeho apoštolská návštěva Iráku všechny předchozí cesty překonává náročností i komplikovaností svých okolností...
Hraniční přechod kousek od Bělehradu projíždíme bez zdlouhavých kontrol. Je to nezvyk v těchto končinách. Naše putování po jihovýchodní Evropě pokračuje po prázdné rumunské silnici. Posledním cílem výpravy je Banát. Auto projíždí hlubokými lesy. Nikde nikdo. V mysli mi začínají naskakovat příběhy, jak právě v takových odlehlých místech někoho přepadli, o všechno ho obrali a málem zabili...
Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská potichu připustila, že Lukašenkův režim vyhrál – ne volby, ty nadále pokládají za neregulérní nejen představitelé běloruské opozice a většina Bělorusů, nýbrž i Evropská unie a Spojené státy americké, ale v otázce reálné politické moci… A tak tomu není jen v Bělorusku, jak se zdá, všude po světě dnes vítězí politická hroší kůže a krutost diktátorů...
Brutalita diktatur, jakkoli se to občanům zemí, které v diktatuře nežijí, někdy jen velmi těžko věří, do značné míry závisí na reakcích okolního, svobodného světa – ke kterému, i přes nevymazatelnou zkušenost strachu z komunismu pod kůží nás, příslušníků starší generace, patří i Česká republika. Diktatury nejsou rády stavěny na pranýř, a to ani v zahraničí. Mají rády, jsou-li brány jako vážení a úctyhodní partneři....
Od zveřejnění nového nálezu Ústavního soudu, vířily naší politickou scénou víry a emoce: je skutečně neobvyklé, aby soud zasáhl do již vyhlášených voleb a dal zákonodárcům šibeniční termín k vypracování nové volební legislativy...
