Dva pocity
Uvědomím si někdy nejen radost z modlitby, ale i odpor. Je to ostuda: po tolika letech života s Pánem a s Pannou Marii a se svatými a s anděli, ale někdy skuteně musím překonávat jakýsi odpor, když se chci modlit. Ne sice odpor silný, ale že vůbec! Po tolika prožitcích Boží moci a pomoci! Není to bezprostředně poté, co se dopustím hříchu: ne, to už jsem se naučil, že po svém selhání honem utíkám k Pánu a prosím ho o odpuštění. Ne vždy hned, ale vždy je tam alespoň výkřik uvědomění: – Pane, Pane, odpusť mi prosím!