Zdá se, že rasismus je jedno z témat letošního roku… Překvapuje mě, jak živá je mezi mými českými spoluobčany debata o černoších; dostal jsem k tomu z různých stran množství velmi ošklivých textů. Běžná komunikační strategie je taková: řekne se „Já nejsem žádný rasista, ale“– a pak následuje tvrdě rasistický výrok...
Když uvidím baner s tváří Milady Horákové a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY – má první reakce je, že se leknu: Tohle se přece nesmí, komunisti se budou mstít! Tak mne ovlivnily roky prožité pod vládou KSČ...
Pokud jde o historii, myslím, že všechny národy žijí ve lži – někdo víc, někdo míň a někdo docela. Snad jen s výjimkou Německa, které nezavírá oči před svou strašlivou minulostí, a dokonce vyhledává ve svých dějinách další, dosud nezdůrazňovaná temná místa, aby je šéfka vlády mohla oficiálně odsoudit a omluvit se. Jinak se všechny národy tváří, že byly lepší, než byly, a učí tak i děti; zločiny, ale i trapné prohry ve svých dějinách se snaží ignorovat. Případně z nich obviňovat někoho jiného...
Jak uctíváme Nejsvětější Srdce Ježíšovo, jehož slavnost dnes slavíme? Učitelkou nám může být sestra Celina Palinská z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže (žila v letech 1901–1986) – veliká, a přece téměř neznámá, nekanonizovaná světice. Svůj život v naší zemi prožila v lásce, modlitbě, oběti – a v práci: celý život opravovala nemocniční prádlo...
Město Minneapolis, o kterém se začalo mluvit v celém světě po smrtelném incidentu, který rozpoutal současnou vlnu odporu proti rasismu, jistě nepatří mezi největší centra USA, ale malé město to také zrovna není. Z našeho hlediska je tam všechno velké, i příjezd do města je dost impozantní; dálniční síť je velkorysejší než v Kanadě. Minnesota má prý druhou největší návštěvnost kulturních akci po New Yorku...
Po skončení včerejší tiskové konference, na které oznámil svůj úmysl cestovat na Tchaj-wan, ukázal předseda Senátu Miloš Vystrčil dort, který dostal od cukráře, jenž na dortu kromě české a tchajwanské vlajky vytvořil i výrok Václava Havla: „Svoboda má takovou cenu, jakou máme my sami.“
Představte si takovou situaci v nějaké normální demokratické zemi: z největší vládní strany by ze dne na den odešel její místopředseda, a to s tím, že některé stranické organizace jsou napojeny na zločinecké podsvětí. – Byl by to skandál té největší velikosti, který by zatřásl samotnou vládou a ve straně by vedl přinejmenším k personálnímu zemětřesení...
