Rozhodně ne nekrolog – nejsem hudební kritik. Ale také ne vyvážený soud. Pokud soud, tak nevyvážený a jak jen možno omylný a mylný. Když slyším, že premiér navrhl jako místo pohřbu zpěváka katedrálu svatého Víta, musím stále myslet na to, co řekl polský novinář Mariusz Szczygieł: „Karel Gott je sacrum v desakralizované společnosti...“
Občas čteme výsledky všelijakých průzkumů o tom, jak lidé důvěřují různým institucím. A různí komentátoři pak lehce trnou nad relativně nízkými čísly, jak málo procent lidí prý důvěřuje vládě, sněmovně, Senátu, starostům...
Můj kamarád Venca Vitásek napsal moc dobrý dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Praštil se přes kapsu a nechal si dopis přeložit od profesionální agentury. Pravda je, že z New Yorku mu zdvořile odpověděli, ale ani slovo k tomu, co můj kamarád Venca Vitásek navrhoval velmi naléhavě, totiž že je ochoten promluvit na světovém summitu ke klimatické změně...
Na Malé Straně v Praze, vedle hromady dalších práporů, vlaje i modrá vlajka Republiky Kosovo. Česká republika uznala Kosovo jako nezávislý stát už v květnu 2008, tři měsíce po jednostranném vyhlášení kosovské nezávislosti na Srbsku. Současný prezident však nepřijal od velvyslance Kosova jeho pověřovací listiny a nepodepsal jmenování českého velvyslance pro Kosovo.
Málokterá z novějších českých básní má takovou sledovanost jako Renčova Popelka nazaretská. Části z ní se dostaly i do breviáře. Zveršovat život Panny Marie je pro básníka riziko: může to svádět k líbivosti a frázím. Václav Renč se dokonce v úvodu pojistil dvojverším: „Sebehůř ji lze vyprávěti – vždy bude zníti přesladce.“ Naštěstí Popelka nazaretská není napsaná ani trochu „sebehůř“...
Když někdy slyšíme, že Bůh má pro nás pochopení, protože ví, jaké nás stvořil, jak slabé – je to pravda jen napůl. Bůh má pro nás pochopení, to určitě ano, ale nestvořil nás slabé, nestvořil nás takové, jací dnes jsme: byli jsme stvořeni nesmrtelní, svatí, čistí, bez hříchu i bez sklonu hřešit. Změnili jsme se v důsledku prvotního hříchu. V důsledku toho, že i v tomto stavu dokonalosti jsme dokázali zhřešit...
Jsme zavaleni informacemi. A tušíme, že leckdy spíš dezinformacemi. Většinou je nejsme s to ověřit, takže to, co z této záplavy vezmeme za bernou minci a co ne, je více méně dílo náhody; ovšem že také vzdělání a předchozí zkušenosti, ale proti některým tvrzením je i sebelepší vzdělání bezmocné – a zkušenost z jiných časů a jiných poměrů, jakou mají starší lidé, je leckdy spíše handicap...
