Malá zamyšlení

V jedné knize jednoho kněze jsem četl toto: „... jak jsem jel rychle po dálnici, na náledí jsem dostal smyk a letěl z přivaděče dolů a pak po zamrzlé stráni a auto dostalo hodiny a několikrát se otočilo jak káča a rozbil jsem nárazníky a dveře a zrcátka a dopadl na zmrzlé pole u Pohořelic...“.

Letos teprve popáté jsme u nás slavili svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze; teprve 28. ledna 2015 totiž Kongregace pro bohoslužbu a svátosti schválila zapsání tohoto svátku také do českého liturgického kalendáře...

Cítím se osobně vinen, že jsem nepochopil význam prorockého činu sochaře Petra Váni a vytrvaleji se nemodlil – tentokrát byla Boží milost blízko a obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mohla být do Vánoc hotova. Nebude... Nevymodlili jsme si to. „Když mě se nelíbí, že je to taková partyzánština,“ řekl mi jeden dobrý křesťan.

… například učitel, který někoho „zkouší“, nemá v úmyslu „pokoušet“ ho. Satan „pokoušel“ Ježíše v pustině, protože jeho úmysly jsou zásadně zlé. A my v modlitbě Otče náš nežádáme Otce, aby nás „neuváděl v pokušení“ – něco, co by opět nemělo nic společného s Otcovou láskou – nýbrž ho prosíme, aby nás „nepodroboval příliš těžkým zkouškám“ ...