My, lidé nevděční za tvé dary, jsme v roztržitosti kvůli našim starostem a příliš pozemským ambicím zapomněli na tvou cestu pokoje a harmonie. Uzavřeli jsme se sami do sebe a do svých sobeckých zájmů. Lhostejní k tobě i k ostatním jsme zahradili cestu k míru. Tak se opakuje to, co slyšel prorok Jonáš v Ninive: zlo, které lidé páchají, vystupuje až do nebes. Nezvedáme k nebi čisté ruce. Místo toho do nebes znovu stoupá křik nevinné krve.  Obyvatelé Ninive v Jonášově příběhu nakonec uslyšeli hlas tvého proroka a našli záchranu v obrácení. Svěřujeme ti, Bože, oběti lidské nenávisti a také my prosíme o tvé odpuštění a o milost obrácení.

Číst dál...

Slova papeže Františka, kterými uvedl modlitbu představitelů tří náboženství v nepředstavitelně zničeném Mosulu: Než se budeme modlit za oběti války zde a na celém Středním východě, chtěl bych s vámi sdílet tři myšlenky: Jestliže je Bůh Bohem života – a to On je – pak je pro nás nepřípustné zabít bližního v Jeho jménu. Jestliže je Bůh Bohem míru – a to On je – pak je pro nás nepřípustné vést válku v Jeho jménu. Jestliže je Bůh Bohem lásky – a to On je – pak je pro nás nepřípustné nenávidět bližního v Jeho jménu...

Číst dál...

K tradicím jezuitů náleží – nevím, jestli dodnes – také elogium: vypsání života, příkladných vlastností a význačných činů zemřelých členů řádu. Elogia ze starších dob jsou dnes cenným historickým pramenem a často i literární památkou. Následující vzpomínky na Františka Líznu se takovému významu samozřejmě nemohou blížit. Ale název „Elogium“ jim snad bude slušet jako připomínka slavné minulosti, na kterou ta nedávná v mnohém navazuje...

Číst dál...

Žijeme v době, kdy mají velkou váhu statistiky. Podle nich se řídí život celé země. Jak by dopadla pravdivá statistika, která by v procentech odpověděla na otázky – jak jsme na tom se znalostí a plněním Božího řádu života. Například: Slyšels někdy o Desateru Božích přikázání? Znáš ho zpaměti, tak jako například dopravní předpisy? Snažíš se podle těchto pravidel žít? Zcela jistě by v tomto průzkumu byly velké rozdíly...

Číst dál...

Když se stal papežem Jan Pavel II., bylo mu 58 let a svět byl udiven – kromě mnoha jiného – i délkou a bohatým programem jeho cest. František stanul v čele církve ve věku 77 let. Cestuje méně než Jan Pavel II., ale rozhodně ne málo. Za osm let vykonal na tři desítky návštěv v různých koutech světa. Jeho apoštolská návštěva Iráku všechny předchozí cesty překonává náročností i komplikovaností svých okolností...

Číst dál...