Jeden z východních koncilních otců, patriarcha Maximos IV. Saigh ve svém vystoupení na Druhém vatikánském sněmu (jehož jednací řečí byla ovšem latina) – použil francouzský jazyk: právě proto, aby zdůraznil, že latina není jazyk všeobecné církve. Teologicky je jasné, že církev, Boží lid, mystické tělo Kristovo, nemá žádný „svůj“ jazyk. Každý jazyk, kterým mluví křesťané, je jazyk církve. Všechny jazyky Bůh slyší, všem rozumí...

Číst dál...

Jak říká britský spisovatel C. S. Lewis, křesťanské manželství je něco úplně jiného než manželství, jak mu rozumí lidé mimo křesťanství. Zdůraznila bych, že křesťanské manželství nelze žít bez Boha; bez jeho pomoci se rozpadne. Pater James Manjackal to začal říkat jako první, a po něm někteří další kněží: manželství je kousek ráje na světě, na světě, kde lidé od pádu do dědičného hříchu už nežijí v ráji. A domnívám se, že to má i oporu v Písmu svatém...

Číst dál...

Láska je „jediný platný doklad o tom, že jsme křesťané“. Pokud jeho platnost propadne, nejsme už Ježíšovými svědky. Láska je vždycky konkrétní. Kdo není konkrétní a mluví o lásce, dělá jen telenovelu. „Ježíš je vždycky nablízku, věří v tebe víc, než ty věříš sám sobě.“

Láska není pravdivá, pokud není svobodná.“

Tajemství něhy je opatrovat druhého.“

Pokud neumíš říci NE, nejsi svobodný. Svobodný je, kdo umí říci ANO i NE.“

Láska se živí důvěrou, úctou a odpuštěním.“ Není to hezká básnička, kterou se můžeme naučit nazpaměť.“

Vstaňte, Bůh vás chce mít na nohou.“

Číst dál...

Jak se Ježíš vztahoval k lidem? Pro své učedníky byl jistě Mistr a Pán. Sám se nazývá Králem, jehož království není z tohoto světa. Přistupuje k tomu ale nejednou důvěrnější poloha, a určitý vrchol můžeme vidět při Poslední večeři, kdy učedníky nazývá už ne svými služebníky, ale svými přáteli...

Číst dál...