Nerozhodujeme o tom, jak dlouho budeme žít, ale rozhodujeme, jak budeme žít. Je-li mezi mrtvými někdo, kdo žil zbožně, se smrtí počítal a každý večer děkoval Bohu za to, že mu dal další den jako dar, je teď v nebi a hledí na našeho nebeského Otce. Byl-li mezi mrtvými někdo, kdo Bohem pohrdal, je to pochopitelně horší...

Číst dál...

Opět umírali lidé na cestě do práce nebo do školy, cestující v letištní hale, obyčejní lidé, staří, mladí, občané různých zemí. Na jedné straně náš život: pohodlný, ke všemu trochu lhostejný, skrytě absurdní, užvaněný, v zásadě beznázorový, konzumní – a na druhé straně připravenost vraždit, ochota umřít za jakési, pro nás nepochopitelné přesvědčení... Nemůže být větší kontrast. 

Číst dál...

Pamatuji si, jak jsem po svém obrácení v čase před Velkým pátkem slyšela knězova slova o „dni přísného postu“. Tehdy nedodal vysvětlení, a tak jsem si ve své prostotě a přímočarosti řekla: „Přísný půst, to je jistě den o chlebu a vodě.“ Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, a tak jsem se ani nikoho dál nevyptávala. Pokřtěná jsem sice ještě nebyla, ke svátostem nechodila, ale postit se může každý, a tak jsem byla den o chlebu a vodě. Bylo to bezpochyby poprvé v životě. Vlastně mě tehdy překvapilo, že se to vůbec dá „přežít“...

Číst dál...

Při mši svaté o druhé postní neděli jedna z přímluv v našem kostele byla za papeže Františka s dovětkem, aby se mu podařilo zdárně pokračovat a dokončit veliké dílo reformy církve. Co konkrétně znamená církev pro katolíka? Pro mě je to lid, jenž mocí Ducha Svatého obdržel víru. Písmo svaté nás učí, že církev je mystické tělo Kristovo. Mohou snad lidé reformovat Krista? To jistě ne! Nedomnívám se tedy, že papež František reformuje nebo má v úmyslu reformovat církev v tomto smyslu...

Číst dál...