Téma

Snažím se stále si zjednodušovat život... Další zajímavá slova od mého putujícího kamaráda. Ale co to obnáší a je v tom i něco inspirativního pro křesťana? Sám mi popsal svoje „zjednodušování“. Například se snaží v kavárně objednávat pokaždé to samé. Zjistil, že dlouhé zkoumání nápojového lístku zbytečně zdržuje...

Opět umírali lidé na cestě do práce nebo do školy, cestující v letištní hale, obyčejní lidé, staří, mladí, občané různých zemí. Na jedné straně náš život: pohodlný, ke všemu trochu lhostejný, skrytě absurdní, užvaněný, v zásadě beznázorový, konzumní – a na druhé straně připravenost vraždit, ochota umřít za jakési, pro nás nepochopitelné přesvědčení... Nemůže být větší kontrast. 

Nerozhodujeme o tom, jak dlouho budeme žít, ale rozhodujeme, jak budeme žít. Je-li mezi mrtvými někdo, kdo žil zbožně, se smrtí počítal a každý večer děkoval Bohu za to, že mu dal další den jako dar, je teď v nebi a hledí na našeho nebeského Otce. Byl-li mezi mrtvými někdo, kdo Bohem pohrdal, je to pochopitelně horší...

„Pokud jde o půst: čím dál víc si myslím, že právě kousíček postu, ke kterému se přinutíme, je ten moment, ten kámen pohoršení, o který se láme upřímnost naší víry. V neochotě k jakémukoli sebezapření začíná vlažnost, kterou tak odsuzuje Písmo...“