Téma

V moderní demokracii, na rozdíl od celých předchozích dějin lidstva, začal o všem podstatném rozhodovat „lid“. (Ani v těch antických městských státech, kde nevládl panovník a o kterých se mluví jako o demokraciích, nevládl ve skutečnosti „lid“ – vždyť otroci byli úplně bez práv...) Ale jací to byli lidé, kteří začali rozhodovat v demokracii? Lidé vychovávaní ve víře v Ježíše Krista, lidé určitým způsobem zakotvení ve víře (nedělám si ovšem žádné iluze, že by všichni byli dokonalí), modlící se. Z toho mi logicky vyplývá, že měli alespoň základní předpoklady pro to, aby uměli rozlišovat mezi dobrem a zlem a měli v podstatě jasno, co je dobro a co není. V dnešní těžce bezbožné, dokonce bych řekl protibožné, době lidé tuto schopnost ve své většině ztratili. Docházím k neradostnému závěru, že bez ukotvenosti alespoň většiny lidí v Bohu, není možné demokracii provozovat jako účinnou formu státního zřízení. Před sto lety jsme zřídili republiku, která odmítá v oficiální komunikaci i pouhou zmínku o Bohu. Na prezidentské standartě čteme, že PRAVDA VÍTĚZÍ – ale to je jen falzifikace husitského hesla „Pravda Páně vítězí“ – i to problematické husitství, ke kterému se první republika hlásila, bylo pro její oficiální potřebu zdeformováno...

Svatý Štěpáne, svatý mučedníku Boží, oroduj za nás za všechny, modli se prosím úplně za všechny: za ty, kdo mají dar promlouvat a svědčit před nevěřícími, i za ty, kteří tento dar nemají, za ty, kteří – a je jich v našem dnešním světě tolik –musejí bez viny trpět násilí a zlo, jako jsi je, první z mučedníků Kristových, vytrpěl ty, modli se jako při svém kamenování v Jeruzalémě, i dnes za ty, kteří se násilí a zla dopouštějí...

V osmkrát vyloupeném senomatském kostele se mše svatá slouží jen jedenkrát za měsíc, a to pro poslední věřící rodačku, osmdesátiletou babičku. Nádherný gotický kostel ze třináctého století už také není kostelem farním. Sloučením čtyř farností v našem okolí vznikla jediná farnost při poutním kostele Navštívení Panny Marie v Petrovicích u Rakovníka; statistika této farnost: dvaadvacet kostelů plus několik kaplí, tři farní budovy, jeden farář a dvacítka farníků z deseti tisíc obyvatel...

Rád bych se v tomto adventním čase podělil o své zkušenosti s modlitbou a účastí na mši svaté. Jen připomenu, že jsem konvertita, obrácen před 13 lety a pokřtěn před 9 lety. Přiznávám, že na počátku mé duchovní cesty byla modlitba velký problém. Nejen že jsem na ni nebyl schopen najít čas, ale dokonce jsem jí vůbec nebyl schopen...