Fejetony

Jako z jiného světa na mne působilo místní zahradnictví. Na neoplocené, ze všech stran volně přístupné ploše jsou vyrovnány řady dnes moderních vysokých záhonů. V těch rostou mrkve, rajčata, listová zelenina, různé druhy květin. Spoustou květů se skví nedaleká skalka. Dostanete-li chuť na mrkvovou polívčičku, vlastnoručně vytáhnete mrkev v potřebném množství a do kasičky vhodíte obnos dle uvážení. Nikdo vás při tom nehlídá, jen občas potkáte zahradnici jedoucí kamsi s kolečkem. Podobně postupujete, když chcete manželku potěšit kytičkou. Jak moc se to vyplatí, neumím odhadnout, ale důvěra vás oblaží na duši...

Od Kafkova domu ještě nic nevidím: výhled zaclánějí stromy. Musím až k radnici. Sloup je štíhlý a tak droboučký, že ho převyšují okolní domy. Představoval jsem si, že bude mohutnější a monumentálnější. Je čistý novotou a já se těším, že do mé smrti neztmavne prachem. Zdá se mi křehký. A něžně drobná je i ta figura s korunou z dvanácti hvězd, jak praví Písmo: znamení na nebi. Na pozadí mírně zataženého nebe nad Prahou vedle Týnského chrámu, letos na Boží tělo, sto let po zboření a týden po znovuvztyčení Mariánského sloupu...

Z evropských peněz se u nás v uplynulých letech nastavěla na různých kopcích spousta rozhleden, na některé z nich jsem i osobně vylezl – nemohla by se pro představivost nás, lidí bez finanční představivosti, zavést jedna průměrná rozhledna jako jednotka prostředků z rozpočtu Evropské unie?

Město Minneapolis, o kterém se začalo mluvit v celém světě po smrtelném incidentu, který rozpoutal současnou vlnu odporu proti rasismu, jistě nepatří mezi největší centra USA, ale malé město to také zrovna není. Z našeho hlediska je tam všechno velké, i příjezd do města je dost impozantní; dálniční síť je velkorysejší než v Kanadě. Minnesota má prý druhou největší návštěvnost kulturních akci po New Yorku...