Je chladné srpnové ráno roku tisícího devítistého sedmdesátého sedmého. Drobné postavy bojovníků horečně snášejí balíky slámy. S každým balíkem musí urazit stále větší a větší vzdálenost. Ženy balíky přijímají a pod dozorem zkušeného otomana staví hrad. Palác o mnoha místnostech, malé nádvoří, hradby. Nosiči přinášejí od silnice dřevěné sněhové zábrany, vynikající to náhradu krovu pro usazení stropu paláce. Zvláštní péče je věnována stavbě tajné komnaty. Hrad roste jako z vody, někteří bojovníci začínají vytvářet zásoby střeliva...

Číst dál...

„Dědo, ty jsi viděl živý dinosaury?“ zeptal se mne nedávno vnuk nad výpravnou knížkou hemžící se pterodaktyly, tyranosaury a plesiosaury. „Neviděl. Ale se strejdou jsme zastavili Turka na Moravě!“ odpověděl jsem a dal k dobru historku, kterou jsme s bráchou slýchávali od tatínka. Zní v ní třeskot zbraní, ržání koní, s Moravou je zle a nebýt nás Čechů, kdoví, jestli by dnes Evropa nekončila za Pardubicemi...

Číst dál...

Hraniční přechod kousek od Bělehradu projíždíme bez zdlouhavých kontrol. Je to nezvyk v těchto končinách. Naše putování po jihovýchodní Evropě pokračuje po prázdné rumunské silnici. Posledním cílem výpravy je Banát. Auto projíždí hlubokými lesy. Nikde nikdo. V mysli mi začínají naskakovat příběhy, jak právě v takových odlehlých místech někoho přepadli, o všechno ho obrali a málem zabili... 

Číst dál...