Co může být větším příznakem krize politické strany, než když její dosavadní předseda a spoluzakladatel už ani nechce obhajovat svůj předsednický post – ačkoliv byl právě zvolen do Poslanecké sněmovny a je tam velmi výraznou postavou?
Co může být větším příznakem krize politické strany, než když její dosavadní předseda a spoluzakladatel už ani nechce obhajovat svůj předsednický post – ačkoliv byl právě zvolen do Poslanecké sněmovny a je tam velmi výraznou postavou?
... jako v kině, na dokumentárním filmu o úspěšných youtuberech, si připadám při sledování politického života Pirátů; už jenom jejich nezvykle mladé a (stále ještě) usměvavé tváře působí jako filmová změna. Není to jen sledování internetu, nechybí dramaturgie a zajímavě napsaný, zatím neznámý scénář a pro dobré filmové představení nezbytné napětí, kdy nikdo neví, jak to dopadne.
Rozumím touhám spousty spoluobčanů po vládě dobrého monarchy, kterou ovšem nikdo z nás osobně nezažil. Pokud jde o zemi, tak ta ji asi párkrát v dějinách zažila, ovšem vždy šlo v takovém případě o monarchu dobrého, tedy mravného, tedy respektujícího nadřazený mravní řád a lépe snad Boha, nanejvýš dobrého tvůrce tohoto řádu, Boha, který je láska sama...
Tak jsme se dnes probudili do země, kde naprostá většina voličů chce, aby jim vládl agent StB a dotační podvodník, nepoctivý podnikatel, lhář, demagog, člověk v obrovském střetu zájmů...
Žena má právo na rodinu i kariéru. Poprvé na mne toto heslo vybaflo před pár týdny někde u silnice. Potom vícekrát z novin a na internetu. Ono to tak před volbami bývá, sliby a přísliby, navození pocitu, že zrovna ta která strana to a to bude umět prosadit...