Milí čtenáři Skleněného kostela, dnes (5. února 2017) je první výročí tragické smrti minoritského kněze otce Roberta Mayera. Otec Robert se hluboce zaryl do mého srdce, proto jsem se rozhodla se s Vámi podělit o své vzpomínky...
Profesoři práva Bertrand Mathieu a Hervé Bonard se vyjadřují k dalšímu vývoji ve věci obvinění pravicového kandidáta na úřad prezidenta Francie Françoise Fillona, že údajně v rozporu se zákonem, fiktivně zaměstnal svoji ženu na pozici asistentky poslance. Kauza přešla z médií do soukolí francouzské justice...
V prosinci jsem měla velkou radost, když pravicové primárky ve Francii vyhrál François Fillon. Teď si beru osobně útoky vedené proti němu a nemající konce. Na stránkách F. Fillona jsem našla toto obranné prohlášení uveřejněné dnes v listu Le Figaro, které podepsalo více než 250 francouzských zákonodárců a představitelů regionů. Překlad předkládám čtenářům Skleněného kostela. S pozdravem Jana Švancarová
Když jde v amerických filmech svědek k soudu, přísahá, že bude mluvit pravdu, nic než pravdu a celou pravdu. Důležité je i to poslední – svědectví musí být celá pravda, jinak je bezcenné či dokonce zavádějící. Tuto zásadu však v dnešní době ctí málokdo, zejména ubývá jejích ctitelů mezi žurnalistyi, jejichž metou se zdá být zatajování pravdy a vnukání nepravdy. Dnes mne v novinách velmi zaujala kauza Fillon...
Donald Trump náhle a bez přípravy zakázal vstup do USA občanům sedmi převážně muslimských zemí: Iráku, Sýrie, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu a Jemenu; výběr v logice populismu logický: jde o státy, o kterých se v amerických médiích v souvislosti s islámským terorismem a válkami nejvíc mluví. Opatření platí devadesát dní.
Donalda Trumpa jsem odsoudil ještě než se stal prezidentem, ještě než se rozhodl kandidovat: člověk, který svůj majetek získal na neštěstí druhých lidí, tedy organizováním hazardu, a zvyšováním cen nemovitost ve chvíli, kdy je někdo opravdu pozřebuje, tedy pozemkovou spekulací, což není nic jiného než legální forma vydírání, takový člověk vzbuzuje můj odpor. O jeho osobním a sexuálním životě už ani nemluvě...
Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...
