Aktuálně

Důchodci opravdu z velké části fandí Andreji Babišovi. Cítí to tak, že je téměř jedním z nich, myslí na ně a pomáhá jim. Tak nějak vnímám, že se těm sedmdesátníkům propojují vzpomínky na šťastnější časy mládí (opravdu šťastnější – byli mladí) se současným režimem... Tento postoj je velmi těžko prolomitelný. Prostě naše nejstarší generace na komunistický režim mnohdy vzpomíná podobně jako záložáci na vojnu, tudíž jí agent StB nevadí. A všechny současné politiky považuje za pěkné vejlupky, takže pro ni pan premiér nijak nevyčnívá.

Ptá se člověk dnešní doby po smyslu svého života? Pán Ježíš s velkou láskou vede člověka k věčnému štěstí. Hledající lidé se ho ptají na čas jeho příchodu. Je čas důležitý? Není. Důležitá je Ježíšova přítomnost a jeho slova. Druhá otázka už důležitá je: Co máme dělat, abychom konali skutky Boží? Věřit Synu Božímu. Proč ti máme věřit? Protože jsem a jsem skutečný pokrm pro váš život.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schválila předposlední den července zvýšení důchodů o 300 korun nad povinnou valorizaci danou zákonem, a to s platností od ledna příštího roku. Máme z toho mít radost? Blíží se sněmovní volby a většina stranických lídrů se snaží ukázat, že je to právě jejich partaj, která přidává důchodcům peníze; jen část pravicové opozice se snaží naopak hrát s kartou rozpočtové zodpovědnosti a upozorňovat na to, že je špatné, když se zvyšují výdaje v době rekordního zadlužení státu...

V mé rodné Brněnské diecézi byl letos vysvěcen jeden jediný novokněz; zejména pro starší lidi, kteří pamatují ještě zcela jiné počty každoročně nově nastupujících služebníků oltáře, je cosi takového důvodem k nejhoršímu pesimismu a k řečem o konci církve. Jenže církev není jen v Evropě. Pro jiné země a jiné kontinenty platí zcela odlišná čísla. Ve vietnamské diecézi Vinh, která leží asi 300 kilometrů od Hanoje, bylo letos vysvěceno 34 novokněží.

Hned zkraje řeknu, že voliči strany SPD jsou mi nesympatičtí. Ať už svým vystupováním, nebo extremismem a nesnášenlivostí, se kterou se setkávám na internetu. Zkusím se ale podívat jejich úhlem pohledu, abych je pochopil. Tedy aspoň trochu. Jedu s dětmi z tábora, v Pardubicích nás České dráhy nechají čekat několik hodin. V přilehlém parku, kam se uchylujeme, na nás pokřikují velmi sprostě nějaká individua...

Občané České republiky dostali do schránek leták Okamurovy strany s obrázky základních potravin a absurdně levnými cenami, za které se bude, ne hned, ale už brzy, prodávat na okamurovských jarmarcích. A naznačuje se, až bude Tomio Okamura vládnout, takové ceny budou všude. Nejsou to ceny reálné – a ostatně i samy espéďácké „jarmarky“ se rozjíždějí jen s velkými problémy: ono totiž prodávat zboží pod cenou stojí nemalé peníze...