Včera jsme se vydali do Olomouce po stopách svatého Jana Sarkandera – 12 dospělých a 39 dětí. Byli jsme v jeho kapli v kněžském semináři, bohoslovec 3. ročníku nás seznámil s životem a formací budoucích kněží. V kapli, která je zbudována nad místem, kde svatý Jan vydal svůj život Bohu, jsme slyšeli promluvu P. Damiána o věrnosti povolání – kněžskému i manželskému...
Spirála hamižnosti – tak jsem si pro sebe nazval chování skupiny našich lokálních oligarchů. Ale stejná je situace v celé republice. Od roku 2013, ve kterém se česká ekonomika začala vzpamatovávat z krize, v našem venkovském, Praze poměrně vzdáleném regionu, plynule rostly ceny nemovitostí i služeb. V roce 2019 nabral růst na dynamice a rok 2020 i počátek roku 2021 se proměnily v cenovou smršť. Závratně rostou ceny stavebních pozemků a městských bytů, v těsném závěsu jsou stavby samotné, razantně zdražuje zemědělská půda...
Je to nekonečná legrace. Petr Arenberger odstupuje z úřadu ministra zdravotnictví – a na jeho místo se vrací Vojtěch Adam, který z tohoto úřadu odstoupil, protože ho nezvládal, před nějakými osmi měsíci a začal tak koloběh ministrů. Žádný satirik by to lépe nevymyslel. A přijde to trapné i samotnému Velkému Jmenovači, který pro tentokrát upustil od pochodující hradní stráže a sektu ve vysokých sklenicích a jen předá Vojtěchu Adamovi jmenovací dekret...
Známe pravdu z katechismu, že Duch Svatý je třetí Božská osoba – ale jednáme s ním jako s osobou? Sekta svědků Jehovových, která neuznává Trojici, popírá i osobní podstatu Ducha Svatého, „Duch Svatý, to je jenom taková síla,“ říkají. Ale nechováme se i my, křesťané, často podobně?
Zkusme si představit, že by Benešovo Československo s návrhem na odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce neuspělo. Psal by se květen 1945, a na území obnoveného československého státu by žilo 5 milionů Čechů, necelé 3 miliony Němců, o něco méně Slováků a pár set tisíc Maďarů. Rozsáhlé oblasti Čech a Moravy, převážně příhraniční, by obývalo jen německé obyvatelstvo...
Jak asi, říkal jsem si vždycky, otevíral nepoznaný Pán Ježíš učedníkům Písmo na cestě do Emauz, že „hořelo jejich srdce“? Možná to bylo nějak tak, jak čteme ve 2. kapitole Skutků apoštolů v řeči svatého apoštola Petra v Jeruzalémě o prvních Letnicích po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně...
Bezprostředně po seslání Ducha Svatého, po hukotu vichru, jazycích jako z ohně, promlouvání v cizích jazycích následuje řeč – slavnostní, vážná, hlasitá řeč: kázání, zvěstování. Seslání Ducha Svatého neskončilo – nýbrž pokračuje slovem církevní autority, oslovením všech přítomných.
