Dnešek je den, který se zapsal zlatým písmem do dějin naší země: den obnovy sloupu se sochou Panny Marie na Staroměstském náměstí v centru hlavního města. Mám nesmírnou radost! Ale Panna Maria mě dnes také usvědčila z nevěry: jak jsem obnově sloupu na Staroměstském náměstí fandil, převelice fandil – a modlil se za to, aby k obnově došlo, tak jsem v ni v hloubi srdce nevěřil...
Lehce se opakovaně ukloním do několika směrů. A usměji se. Ten úsměv je zbytečný, přes roušku není vidět. Snad se jen trochu smějí oči. Takhle po obnovení bohoslužeb vypadá v našem kostele pozdravení pokoje... Důvody, proč tomu tak je, chápu. Přesto mám pocit, že mi něco schází. Gesta nejsou zbytečná!
Hoří policejní auta, zasahuje Národní garda, demolují a rabují se obchody. Nic nového? Po celý život sleduji zprávy o rasových nepokojích ve Spojených státech amerických. V první půlce života jsem je nebral vážně, protože údajný rasismus v USA patřil mezi oblíbené narativy komunistické propagandy, která se snažila za každou cenu vylíčit Ameriku jakožto peklo na zemi. Jenže rasismus je ve Spojených státech skutečný problém...
Pamatujeme časy, kdy obec bez dotací, tedy pouze ze svých prostředků, nemohla vybudovat skoro nic. Byli jsme prakticky úplně závislí na krajských představitelích a ministerstvech pro místní rozvoj, životní prostředí a zemědělství. Změnilo se to po navýšení prostředků pro obce v rozpočtovém určení daní (RUD), za které tvrdě a urputně bojovaly stavovské organizace samospráv, především Sdružení místních samospráv a trochu opatrněji i Svaz měst a obcí...
V době uzavření škol se probouzela příroda po zimním spánku. Naše první vyjížďka byla na Kamenný vrch, kde na stepi mezi paneláky v Novém Lískovci v Brně kvetly tisíce konikleců velkokvětých. Potěšily nás i violky vonné a dřín. Protože bydlíme na kraji obce blízko lesa, tak jsme si v dalším období užívaly orsejí, prvosenek, plicníků, sasanek, medvědího česneku a česnáčku lékařského, pomněnek a později kvetoucích konvalinek, kokoříků a kostivalů...
Ve dnech 26. a 27. dubna jsem několik hodin sledoval (ze záznamu, ne osobně) debatu v Poslanecké sněmovně; a viděl jsem (ve zpravodajství, také ne osobně) protestní černé prapory, které zavlály na mnoha radnicích. A snažil jsem se pochopit, o co jde... Zá se mi, že česká politika zajíždí do stále hlubšího bahna za nezájmu velké části dezorientovaných občanů...
Největší síla na světě je lidská blbost, je to síla ještě větší než hřích, protože lidí, co nemyslí– tak mi to alespoň připadá – je o hodně víc než těch, kteří se dopouštějí vědomě těžkého hříchu; a potom: lidská blbost má většinou horší následky než hřích, protože hříchům, jakých by se rozumný člověk nedopustil, blbost dokořán otevírá bránu...
