„Bůh nás zachrání z rukou všech, kdo nás nenávidí, to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu.“ Aha, já už jsem myslel, že jde o naše fyzické nepřátele. Každý den se říká tato věta v breviáři – „zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí“ (Lk 1, 71), je to Zachariášův chvalozpěv – a já si vždycky představím živé lidi, kterých se obávám...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Hříchy a nedostatky
Jsem tak starý, že jsem ještě zažil vyznání hříchů na začátku předkoncilní latinské liturgie, modlil se je potichu u oltáře kněz a jménem lidu ministrant. Současné vyjádření lítosti na začátku mše svaté je stručnější, v dialogu s knězem se je modlíme všichni a je i určitý prostor pro improvizaci...
Do budoucnosti
Vzpomínám si, jak mě ohromilo, když jsem jako patnáctiletý poprvé uslyšel to slovo – „Člověk je tvor futurocentrický“. Co z toho plyne? Že budoucnost je pro člověka víc, než to, co prožívá teď? Ale jde o to, na jakou budoucnost myslíme: velkou, anebo malou, logickou, nebo nelogickou, vyplývající z prognóz, anebo vítající nás radostně vzdor prognózám; hmotnou, anebo duchovní, na této zemi, nebo mimo tuto zem; vzdálenou, anebo blízkou, tak blízkou, že jakákoli jen trochu vzdálenější budoucnost je nám bláznovstvím, co je doma, to se počítá...
Kropenka
Je to, či spíše bývala, v každém kostele samozřejmost. Někde poblíž vchodu se nacházela kropenka, nádoba se svěcenou vodou. Vcházející křesťané v kropence smáčeli ruce a žehnali se znamením kříže. Stejně tak činili při odchodu. Valná většina kropenek je na svém místě doposud. Jenže jsou prázdné! Nahradily je flakonky či dávkovače s dezinfekčním roztokem. Ne, nemám v úmyslu zpochybňovat nezbytná hygienická opatření. Jen bych rád upozornil na fakt, že je něco špatně. Ještě jsem nepotkal člověka, kterému by žehnání svěcenou vodou chybělo...
Odpolední rozhovor na konci cesty
„Dobré odpoledne, pane Müller,“ říkám zdravotnímu bratrovi, „tak jdu na ten prstýnek.“ V ruce mám malé štípačky. Práce vedoucího údržby v nemocnici může být někdy velmi pestrá...