Žijeme v době petic. Jak je to dávno, co jste podepsali nějakou petici? Mě připadá, že podepisuji téměř každý den. Mnoho už u nás různé petice změnily – a je mnoho i toho, s čím ani o kousek nehnuly... Co je zvykem ve společnosti, projeví se vždycky nějakou formou i v církvi: také jsem zažil už řádku petic, které měly za cíl dosáhnout něčeho v církvi. Nejpodivnější (i když myslím, žel, nikoli ojedinělá) byla petice k církevním představeným proti jejich úmyslu přeložit někam jinam oblíbeného místního faráře – s podpisy sbíranými pilně v kostele i před kostelem...

Číst dál...

Mnoho z toho, co vidíme kolem sebe, nás děsí. Domácí politika i zahraniční. Chapadla ruské propagandistické chobotnice, plížící se internetovými sociálními sítěmi do hlav stále většího počtu našich spoluobčanů. 12. dubna, na výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru, zaznělo v OSN z úst ruského delegáta, že jeho země nevylučuje válku s USA – a to nebyl vtip. Ale přesto žijeme na Ostrově blaženosti: u nás se neválčí, nikdo nás nebombarduje, zločinnost je malá, mafie, které u nás působí, zabíjejí jen vzácně – a většinou samy mezi sebou...

Číst dál...

„Neměl žádné kamarády,“ vysvětlovala moje nevěřící kolegyně svému malému synkovi Kristovo ukřižování, když spolu zabloudili do kostela – a chlapcem tam otřáslo, když viděl kříž v životní velikosti. Jsme Kristovi kamarádi? Trpíme s ním? Římští vojáci v prvním století a kreslíři časopisu Charlie Hebdo ve dvacátém století se Pánu Ježíši visícímu na Kříži drsně posmívali. Ale ti se smáli každému utrpení, dokud nazačali sami trpět...

Číst dál...

Bílá sobota, říká se, je nazvaná podle bílých rouch, která měli katechumeni, již v tento den sestupovali do křestního pramene; i dnes se při křtu dává šátek z bílé látky a říká se: „přijmi roucho bílé...“ Bílá sobota, den bez liturgie: až večer se bude slavit Vzkříšení – ale to bude už předvečer, vigilie, liturgie zítřejší neděle. Bílá sobota, den Pánova spočinutí za stále ještě neodvaleným kamenem v hrobě, den mezi Jeho Smrtí a Vzkříšením.

Číst dál...

Květná neděle. Pán Ježíš přijíždí do Jeruzaléma na oslátku – a ti samí Jeruzalémané a poutníci, titíž, kteří budou ani ne za týden volat k Pilátovi: „Ukřižuj!“, mu provolávají slávu a volají: „Hosana, synu Davidovu!“ Nebo to byli úplně jiní lidé – snad byla  jeruzalémská společnost rozdělená a někteří Pána Ježíše vítali – a jiní ho už od začátku nenáviděli. A Pánovi učedníci na Velký pátek mlčeli někde v úkrytu nebo doma: situace, která se v dějinách opakuje stále znova a znova...

Číst dál...