Malá zamyšlení

Je jistě zvláštní, že Svatý otec již navštívil několik většinově muslimských zemí, a ještě nebyl například u nás na Velehradě... Co nám tím Svatý otec, ale především sám Bůh chce říci? Internetové stránky české redakce Vatikánského rozhlasu referují o právě skončené apoštolské cestě Svatého otce do Maroka se zřetelnou nechutí: maximálně stručně, vlastně jen heslovitě, bez překladu jeho promluv. Takže když se chce člověk dozvědět něco víc, musí se obrátit na jinojazyčné verze vatikánského média...

Jedenadvacáté století už je plnoleté: dovršilo 18 let... Je to náš čas. Kdo se narodí letos, má velmi dobrou šanci, že se dožije příštího století... Říkáme všichni, věřící i nevěřící, „jedenadvacáté století“ – a vlastně tím uznáváme, že narození Krista Pána je zlomový moment, od kterého se počítají dějiny. A jeho opětovným příchodem dějiny skončí. Jak je to dávno, co jsme se loučili s dvacátým stoletím a báli se, že počítače nezvládnou přechod z 99 na 00? Aspoň mně připadá, jako by to bylo včera. 

V latinské liturgii se 22. února slaví svátek Stolce svatého apoštola Petra. Papežství bude pro některé křesťany vždycky kamenem úrazu. Myslíme na protestanty a na pravoslavné – ale podřídit se autoritě a nauce papeže, toznamená přijmout jej jako nástupce svatého apoštola Petra, je problém i pro mnohé katolíky...

Pozoruji, jak se pomalu i do mainstreamového diskursu vrací, že se šestadvacátému prosinci říká „na Štěpána“, „Štěpán“ – koneckonců je to přece stokrát lepší, než když se říká to šílené „Druhý svátek vánoční“! Koho to vůbec poprvé napadlo, číslovat svátky – a ještě to takto psát do kalendářů?! Taky Červené pondělí měli nazvat „Druhý svátek velikonoční“! Ale o to tolik nešlo, cílem samozřejmě bylo, aby se nemuselo říkat Boží hod – natož slavnost Narození Páně či jiné liturgické označení...