Malá zamyšlení

Hodnoty. To slovo slýcháme docela často. I my sami říkáme: jde nám o křesťanské hodnoty... Mluvit o Bohu nebo dokonce o našem Pánu Ježíši Kristu se v mnoha prostředích jaksi nehodí a někde přímo nesmí, ale hodnoty, to ano. Mluvit o hodnotách se může. Hodnota je něco, co se hodnotí, co má cenu. Takže je vlastně hezké, že se našemu křesťanství přiznává, že obsahuje cosi, co má cenu... Svěřím se vám ale, že mě slovo hodnoty v poslední době už docela štve! Co jsou to vlastně hodnoty? 

„Bůh nás zachrání z rukou všech, kdo nás nenávidí, to jest vysvobodí od veškerého ducha hříchu.“ Aha, já už jsem myslel, že jde o naše fyzické nepřátele. Každý den se říká tato věta v breviáři – „zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí“ (Lk 1, 71), je to Zachariášův chvalozpěv – a já si vždycky představím živé lidi, kterých se obávám...

Dne 22. února je svátek Stolce svatého apoštola Petra. Nejde o žádný novodobý vynález, do kalendáře nebyl vložen ani po Druhém vatikánském koncilu ve 20. století, ani po definování papežské neomylnosti v 19. století, ani jako reakce na osvícenství a ani ve vrcholném středověku; slavíme jej už od 4. století...

Jsem tak starý, že jsem ještě zažil vyznání hříchů na začátku předkoncilní latinské liturgie, modlil se je potichu u oltáře kněz a jménem lidu ministrant. Současné vyjádření lítosti na začátku mše svaté je stručnější, v dialogu s knězem se je modlíme všichni a je i určitý prostor pro improvizaci...