Podobenství o boháči a Lazarovi, to je skutečně fascinující místo v Lukášově evangeliu. Na prvním místě proto, že nijak nepřipouští, že peklo (které se tady nazývá peklem, a ne „místem odloučení od Boha“ či jiným eufemismem, a říká se, že tam lidé trpí v plameni) by snad bylo prázdné. Člověk se do pekla dostane – a zvlášť z hlediska naší současné blahobytné civilizace – překvapivě snadno...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Jinoši a s nimi panny…
S živou vzpomínkou na svoje vlastní mládí, říkám: Jak se chová mladý gentleman, když si všimne, že na něho čistá panna hledí s upřímným obdivem?
Co prý „pánbůh“ nevyřešil
Pokud někdo v Boha nevěří, nectí ho a nemiluje, tak ať ho nechá laskavě na pokoji; může klidně psát bůh, třeba i s tím malým b – a slovo Pán, které my Bohu přidáváme na znak jeho slávy a moci a naší úcty, nechat stranou. Panu Novákovi (a komukoli jinému) by se taky, předpokládám, nelíbilo, kdyby byl pro někoho jakýsi „pannovák“...
Promiň, Vlastíku...
Humor není jen jeden. Je humor laskavosti a pochopení, humor radosti ze života – a humor škodolibý, vycházející z – většinou reálných – nedostatků a slabostí našich bližních, humor posměchu; ten je zlý – totiž: nemůžeme současně milovat a posmívat se.
Humanae vitae jinak
„Manželství není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících sil přírody. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele /.../. Je to láska plně lidská, to je současně smyslová i duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí...“