Téma

Možná to nejhorší, co může křesťanskou katechezi potkat, je hlásání evangelia bez Kristova kříže. Jako by se vytrhaly z Bible stránky, na kterých je vytištěna zpráva o Pánově ukřižování. Pak by mohla být evangelia docela přijatelnou, trochu fantastickou, hezky dramatickou, ale nikoho nerušící knížkou pro čtenáře z bohaté konzumní společnosti...

Nikdo u toho nebyl, když oznámil Gabriel Marii, že nalezla milost u Boha a její dítě bude Syn Boží. Lukáš zachytil jen dialog anděla a panny, který obsahuje jádro sdělení: to je pro nás důležité. Ostatní si smíme nanejvýš uctivě představovat. Anděl má v ruce květinu, nejčastěji lilii. To je symbol panenství a u Marie navíc neposkvrněnosti od samého počátku života: Bůh ji uchránil od každé nákazy hříchu.

Končil jsem návštěvu rodiny, kde manželé zasvětili svůj život předání pokladu víry svým dětem. Řekl jsem: „Pomodlíme se, dám vám požehnání a jedu dál.“ Děti si stouply, otočily se ke kříži, sepjaly ruce a modlily se. Ne tak, jak to bývá v našich rodinách – oči v sloup, povzdechy: „Už zase?“.

Slavíme svátky svatých, ale jen u dvou je to den narozenin. Jinak slavíme jejich výročí smrti. Říkáme mu – narozeniny pro nebe. Svatý František z Assisi ve své svaté moudrosti, kterou mnozí považovali za bláznovství, oslovoval smrt slovem sestřička. Ve velikonočním chvalozpěvu znějí jako fanfára tato slova: život a smrt utkaly se v podivuhodném zápase. Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Přes tato slova pravdy a povzbuzení i věřící člověk zažívá strach ze smrti, zvláště v této době, kdy ji máme stále na očích. Kde je naše víra?