Pán Ježíš dal těm, kteří devět prvních pátků po sobě přijmou svátost smíření a smírné svaté přijímání, dvanáct příslibů. Poslední z nich je, že po smrti nepřijdou do pekla. Jeden z našich synů, vzorný ministrant, během studií na medicíně od víry úplně odpadl. Stal se z něj velmi dobrý, mnoha lidmi vyhledávaný lékař. Ale do kostela nechodil a svým životem dělal radost zlému duchu... Velmi jsem se za něj modlila.
Dnešní Boží slovo je (mimo jiné) o povolání ke svobodě víry, ke svobodě pastýřské (duchovní) služby a ke svobodě Božích dětí. Nepřítel se snaží toto povolání ke svobodě zničit – třeba tím, že představuje cestu víry a svobody jako život, kdy stále něco (nepříjemného) musíš a něco (příjemného) nesmíš. A u mnoha lidí se mu to daří. Je to stále stejná písnička – už od stvoření světa – člověk si udělá sám svými silami nebe na zemi...
Věříme v jednoho Boha ve třech osobách (Trojice). To, že je Bůh trojjediný, nám sdělil Ježíš Kristus: Syn hovoří o svém Otci v nebi: „Já a Otec jedno jsme.“ Modlí se k němu a dává nám svého Svatého Ducha, který je láskou Otce i Syna. Proto jsme byli pokřtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého...“.
Co potřebuje člověk pro to, aby nezemřel hladem? Chléb. I ti největší zločinci dostávali a dostávají ve vězení chléb a vodu. Jak byl a je vzácný chléb v koncentračních táborech, jak se lidé, zvlčilí hladem, o chléb prali, dokonce zabíjeli a na druhé straně, jak se mnozí dělili o svůj chléb nebo ho darovali celý. Darovali tím život. Když nás Pán Ježíš učí mluvit s Bohem – Otcem, tak třetí prosba zní: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes...“
Duch Svatý se nám stále dává. Dává se nám v pro nás nepřestavitelné míře. Ale my často odmítáme. Co nás k tomuto odmítání vede? Je to matka všech hříchů – pýcha. Já to zvládnu sám. Já chci být nezávislý. Já to dokážu. Já tě nepotřebuji. Já ti to neodpustím...
