Posedlost je stav, v kterém ďábel opanuje člověka tak, že ztrácí vládu nad svými údy a nad svou řečí. Zlý duch takovým lidem někdy propůjčuje nadlidskou sílu, trápí je, třeba až k ničení sebe samých...
Posedlost je stav, v kterém ďábel opanuje člověka tak, že ztrácí vládu nad svými údy a nad svou řečí. Zlý duch takovým lidem někdy propůjčuje nadlidskou sílu, trápí je, třeba až k ničení sebe samých...
Vypadá to tak – a asi je to pravda, že v dnešní době už není možné být slavným člověkem, být skutečnou celebritou v jakémkoli oboru – a praktikovat víru, prostou, normální, přirozenou a samozřejmou víru s účastí na mši svaté každou neděli, se zpovědí a denní modlitbou. Tedy – je to možné, ale vyžaduje to víru v hrdinském stupni...
V evangeliu jsme slyšeli o zvláštní formě povolání. Jan Křtitel při pohledu na Ježíše říká: „Hle, beránek Boží.“ Dva jeho učedníci jdou za Ježíšem a na jeho otázku: „Co byste chtěli?“ říkají: „Mistře, kde bydlíš?“ – „Pojďte a uvidíte!“
Toto mi vyprávěl člověk, který za války byl se svou maminkou a tatínkem ve chvílích bombardování v podzemním krytu. A tam se všichni – všichni do jednoho – naplněni strachem o své životy – úpěnlivě modlili Otče náš...
Jan zvaný Křtitel, který je jedněmi nazýván, pro svůj životní styl, bláznem, a druhými je jeho výzva k pokání přijímána, vidí Ježíše, jak pokorně stojí mezi hříšníky a čeká na křest pokání. Boží Syn se ztotožňuje s námi – hříšníky a pokorně přijímá Janův křest...