Aktuálně

Dnes, v den svatého Václava, jsou úvahy na téma volby hlavy státu zvlášť na místě. Nejde totiž o nic jiného než o to, kdo bude nástupcem svatého Václava...

... vždyť tělo bez víry je kámen,
který padá ke dnu,
a hladina lesklá, sluncem zalitá
se ztrácí.

Jak toužím znát pravdy Boží, evangelium, katechismus? A nejen znát – vždyť kolik je kolem nás těch, kteří vše znají – ale je jim to úplně lhostejné. Boháč nic špatného neudělal – Lazara nebil, nevyhazoval – ale byla mu lhostejná jeho bída.

Senátní volby ještě neskončily, rozhodující bude za týden druhé kolo, ale v případě komunálních voleb už známe vítěze...

Bylo to velkolepé, až nečekaně velkolepé. Totiž britské rozloučení s královnou Alžbětou II. Nedovedl jsem si takové rozloučení ani představit. Jenom se divím, co Britové dokázali. Na nejvyšší míru mě překvapila především obrovská jednota veřejné moci, nebo chcete-li státu, a obyčejných lidí, snad čtvereční kilometry květin u paláců a v parcích, to, že lidé byli ochotní a schopní čekat dvanáct i dvacet i třicet až pětatřicet hodin, aby mohli na několik vteřin stanout před rakví s tělem zesnulé panovnice...

Život a misijní cesty Karla Spinoly, to je námět na dobrodružný román, ne-li na filmový seriál. Karel Spinola, syn české matky a italského šlechtice, který sloužil u císařského dvora, se narodil v Praze; brzy odešel do Itálie, vstoupil k jezuitům a jako misionář doplul až do Japonska, kde byl roku 1622 v Nagasaki spolu s dalšími druhy upálen. Dnes, 10. září 2022, je to rovných čtyři sta let... Marně prohlížím internet, jestli toto kulaté výročí někdo slaví. Svět má jiné celebrity a památné události...