Farní kavárna? Co se skrývá za tímto pro nezasvěcené jistě divným a velmi matoucím pojmem? Průměrná česká farní kavárna, to není skutečnost komerční, nýbrž... Nýbrž jaká? Otevřeno má jen jednou týdně v neděli po mši svaté, nemá vývěsní štít ni vlastní místnosti a ne že by ji jen farmnost provozovala: koná se přímo na faře.
Jan Zahradníček zemřel dne 16. prosince 2019 ve věku 71 let, Čestmír Hofhanzl 5. ledna 2020 v 78 letech, Sir Roger Scruton 12. ledna 2020 ve věku 75 let a předseda Senátu Parlamentu České republiky Jaroslav Kubera ve věku 72 let. Byli možná rozdílní, měli rozdílnou životní dráhu, ale spojovalo je, že ve veřejném životě hájili svobodu a konzervativní hodnoty, každý, abych tak řekl, ve svém žánru...
Píší se různé „Bible pro jedenadvacáté století“, ve kterých – když to jen trošku přeženu – se slovo „král“ překládá slovem „oligarcha“ a bibličtí Židé se nechávají cestovat shinkansenem. Nechci moc zesměšňovat – už tak někdy dost komické – snahy o aktualizaci biblických reálií: úmysl jejich autorů je jistě upřímný; ale o reálie, které by odpovídaly naší každodenní skutečnosti, přece vůbec nejde...
Tak mám zase jednou krizi. Myslím krizi jako politický komentátor (o ostatních krizích pomlčím). Už několikrát jsem se pokusil napsat komentář o poslankyni Heleně Válkové. Ale komiksový seriál „Helena Válková a lidská práva“ dodával do veřejného prostoru stále nové a nové udivující epizody rychleji, než jsem na ně dokázal adekvátně reagovat...
Věř tvrzením íránské vlády, kdo jsi toho schopen. Věř, kdo můžeš, že profesionální voják íránské armády sedící s rukou na spoušti těžké ničivé zbraně může být tak špatně vycvičený, že nerozezná letadlo, nadto letící kousek od letiště v koridoru pro civilní lety, od nepřátelské rakety. Že v íránské armádě může někdo vypustit jen tak střelu a nepotřebuje k tomu rozkaz ani povel...
Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zavedla pozdravení pokoje, mezi námi laiky v lavicích v kostele nikoli ve formě stisku rukou – sice jsme si na to už dávno zvykli, ale ještě jsme to stále nepřijali. Už na základní škole nás učili, že když někomu podáváme ruku, máme se mu podívat do očí a svou ruku nenechat jenom ležet v cizí ruce, ale lehce, ne přehnaně stisknout...
Tak přece jen bych se chtěl ještě vrátit k letošním novoročním projevům českých ústavních činitelů... „S prezidentskými projevy se letos protrhl pytel,“ napadlo mě. Abych, sotva jsem pak usedl k počítači, zjistil, že přesně totéž napadlo i několik dalších lidí... On se s „prezidentskými“ proslovy totiž opravdu protrhl pytel: předloni jsme měli ještě jen jeden, loni už tři a letos čtyři...
