Vzpomínka: jeden můj známý, vlastně jsem ho ani příliš dobře neznal, znali jsme se jen letmo, mě potkal na České a hned mi podával stokorunu. To byly tenkrát o hodně větší peníze než dnes. „Co je? Co je?“ zeptal jsem se. „Ber, vyhrál jsem v loterii, šílený peníze...“
Klanět se Bohu Ježíši Kristu, který se z lásky stal chlebem, je tou nejradikálnější a nejplatnější pomocí proti všem modloslužbám. Pokleknout před EUCHARISTIÍ je vyznání svobody. Poklekáme pouze před Nejsvětější svátostí, protože věříme, že je v malém kousku chleba přítomen pravý Bůh a pravý člověk, Ježíš, který se obětoval a stále při každé mši svaté se obětuje za nás, za mě...
Loni v únoru bylo Česko plné soucitu a obětavosti, v pomoci uprchlíkům jsme, vláda, neziskové organizace, odvedli obrovské množství práce a dobrých skutků. Ale Ukrajina se už od nás vzdaluje. V prostředí mých přátel, kamarádů a známých se už o ní skoro vůbec nehovoří...
Slunéčko konečně vítězí nad zimou a mraky, všechno kvete a včelky se činí. Naše zahrada také v uplynulých dnech notně ožila, přivezl jsem tři čistokrevné valašské ovečky. Jsou to jehnice, takže berana budu shánět až v příštím roce. Pak už mi bude chybět jenom fujara a valaška na odhánění vlků...
Známe možná pohádku s názvem O dobromyslném Honzovi nebo Jak Honza měnil, až vyměnil...
Mám pocit – a jen to jen pocit řadového občana, nejsem ekonom ani podnikatel – že vláda vymetla z hospodaření státu několik lopatek různého smetí, které se tam nahromadilo v důsledku (zlo/ne)činnosti předchozích vlád – ale ještě ho tam dost zůstalo. Ruší se spousta výjimek a různých nepravidelností, často pozůstatků toho či onoho podivného lobbingu.
Samozřejmě, že každý, snad kromě předsedy SPD Tomia Okamury, chápe, že se státními financemi se musí něco udělat, že není možné donekonečna se jen zadlužovat. Vládní úsporný balíček je tedy od minulého čtvrtka konečně na světě a teď se o něm mluví, jedná a diskutuje; sleduji to se směsí zájmu – a tichého údivu. Včerejší jednání tripartity prý trvalo čtyři hodiny.
