Aktuálně

Současná čínská opatření proti epidemii koronaviru jsou velice „socialistická“, desítky milionů lidí jsou izolovány ve svých městech... Ovšem virus se šíří dál – a to i podle oficiálních údajů.

Přicházím ke tvé soše, Panno Maria, abych lépe soustředil svoje myšlenky...

Určitě nikdo nečekal, že americký Senát sesadí Donalda Trumpa z úřadu prezidenta. Senát se ovšem rozhodně nezachoval jako spravedlivý soudce. Což si může soud v nějaké civilizované zemi dovolit odmítnout předvolání svědků žaloby? Ne že by svědectví přitěžující Donaldu Trumpovi dokázala republikánské senátory nějak ovlivnit, verdikt měli hotový předem, ale nechtěli, aby osvobození Donalda Trumpa působilo už úplně absurdně...

V lednu se konaly sjezdy tří opozičních stran. Zaslouží si pozornost, protože to byla poslední příležitost, kdy opozice mohla ukázat změnu dosavadního směru své politiky, zvolit nové lídry, kteří by dovedli tábor demokratických stran k volebnímu vítězství a k vystřídání levicově populistické vlády s autoritářskými tendencemi, nejpozději za rok a devět měsíců...

Vzpomínám si na to, vždyť to ještě není tak dávno. Bezprostředně po referendu, ve kterém britští voliči těsnou, ale zřetelnou většinou rozhodli, že si přejí odejít z Evropské unie, radovali se v Bruselu europoslanci za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), ale úsměvy nešetřili ani europoslanci, kteří byli proti brexitu, zejména ti levicoví: to nic, nic se neděje, jedno referendum nic neznamená...

Stoupenci brexitu se shromáždili u Westminsteru a odpočítávali minuty a vteřiny. Konečně se dočkali! Brexit se stal. Premiér Boris Johnson však mezi ně nepřišel; domnívám se, že tak zkušenému politikovi, jako je Boris Johnson, musí být jasné, že na jásání není teď vhodná chvíle. Komplikace a potíže jistě nastanou, jednání o nové smlouvě Londýna s Bruselem budou obtížná a bruselská mašinérie se jistě přičiní, aby Britům jejich nezávislost jaksepatří zkomplikovala...