Aktuálně

Ano, už to trvá dlouho – skoro měsíc, co nám zavřeli školy, kostely a další úkryty, kam jsme denně utíkali z domova. Jak dlouho ještě? To řekl už Cicero v senátu a dávno před ním David v knize žalmů. Věřím, že v rodinách sílí ponorková nemoc, ale mohu spokojeně prohlásit, že v našich dvou ponorkách – u nás i u syna se snachou – zatím vládne dobrá atmosféra....

Jako vtip to bylo dobré, nesmět na ulici a chodit s hadrem přes pusu; uzavřené hranice, nejdřív zčásti a potom úplně (přitom ještě nedávno se řešilo, jak dostat do Česka více cizinců, aby nám nahradili chybějící domácí výrobní sílu.) Jako branné cvičení dobré, ale už to trvá dlouho...

Milí čtenáři v karanténě, v dnešní domácí lekci mateřského jazyka si on-line na webu procvičíme správné používání jednoho důležitého přísloví z bohaté pokladnice moudrosti našich předků: Když dva dělají totéž, není to totéž. A to na příkladech z domova i z ciziny.

Staral se o nemocné. Nejen že rozdal ze svého paláce koberce na pokrývky a žil o chlebě a vodě, ale k tomu všemu ještě stoupal po žebříku do pater domů a podával umírajícím svaté přijímání. Později byl prohlášen za svatého a zaujal místo na morových sloupech: nahoře je Panna Maria, pod ní v rozích čtyři patroni proti moru, jeden má kardinálský klobouk a nápadně dlouhý nos...

Ocitli jsme se v nouzovém stavu kvůli nemoci, která zákeřně ničí životy. Všechno se změnilo. Obchody jsou zavřené, od zábavy tam venku jsme odříznutí, není kam jít, nejlepší je prý zůstat doma...

Naše nepřipravenost na nynější krizi je v podstatě naším postojem duchovním, pokud neprohlédneme, může mít další neblahé důsledky. Stav nouze opět odhalil, že člověk nemůže být bohem a stvořit si ráj na zemi. Vždyť platná omezení předčí postní doporučení a příkazy církve...