Téma

Představitelé pěti stran dvou koalic spolu jednají, vše probíhá rychle, soustředěně, v pracovní atmosféře, krok za krokem, bez mediálních exhibic, bez zbytečných odkladů, ale také tak, že se myslím nic neuspěchalo a neodevzdávají se ve snaze být brzy hotov nedodělky. Ne bez konfliktů, ale s jasným vědomím společného cíle. Budoucí nová vláda se rýsuje a já vidím v jednání politiků vědomí zodpovědnosti.

Prezidenta Miloše Zemana navštívil na jednotce intenzivní péče jeho předchůdce Václav Klaus, dovídáme se. Měl vstupní kartu? Uvedli ho do pokoje lékaři? Kdo ještě při tom byl? „Povídali jsme si asi padesát minut,“ řekl Klaus. Zeman mu prý připadá „naprosto osamocený“. O tom, zda bude v těžkých chvílích osamocený, rozhoduje člověk celým svým životem. Chováním k lidem i tím, jaké postavy si pustil do své blízkosti...

Od politiků z Varšavy i z Bruselu slyšíme silná slova, která se skutečně podobají tomu, jak na sebe v dějinách útočily vlády, když se schylovalo k válce – ale jsou to jen slova. Jako nástroj ke srovnání Polska do latě má Brusel jen zastavení dotací. Kdyby Evropská unie byla jako Sovětský svaz – jak to občas od jejích odpůrců slyšíme – už dávno by evropské tanky vjely do Polska a nastolily tam okupační režim... To ovšem nejde... 

Každého, kdo má tu smůlu (nebo štěstí! – jak se na to podíváme), že je občanem Česka, a sleduje veřejné dění, musí do hloubky duše urážet, jakým to způsobem – či spíše nezpůsobem – informuje o zdraví prezidenta pán, který je za to (z veřejných prostředků) placen; a celá hradní Kancelář.